Recepty

První krmendo

Zase jsem se dlouho neukázala a přitom je toho tolik, co říct. Nebudu s vyprávěním otálet. Elí táhne na sedm měsíců a bude to tedy brzy měsíc, co začala objevovat svět jídla. Pamatuju si, že jestli bylo něco, na co jsem se vždycky netěšila při hlídání dětí, bylo to krmení. Cpaní děti pyréčkama a jogurtama, když to neustále plivaly, vztekaly se, že ne a ne a ne, jíst nebudou, já s ani ne třetinou sněděný přesnídávky nebo jogurtíku, kdy půlku z toho ještě šly lžičky do mý pusy 😁, ve stresu, že to dítě bude kvůli mně o hladu. Šlo mi to proti srsti a proto jsem věděla už od tý doby, co se Elí narodila, že my to tak mít nebudeme. 
Varování: Následující text je silně maminkovskej a u bezdětnejch nebo svými dětmi neposedlejch dětí může vyvolat zvracení a jiný nepříjemný tělesný projevy. 
Samozřejmě svou dceru kojím a díky tomu odpadl ten největší stres, který jsem u jiných dětí měla při přikrmování, že dítě nebude prospívat a mít dost živin.  Nemusela jsem tedy nikam spěchat (za to Zdendův táta už mi poctivě ve 4 měsících cpal jahůdkovou přesnídávku, přeci je tam napsáno, že se to od 4 měsíců může..🤦‍♀️) a mohly jsme se s Elí vydat na nejbarevnější cestu jídlem hezky v klídku, bez nervů. No, musím říct, že čekat na půlroční narozeniny pro mě trošku útrpné bylo, protože Elí se o jídlo začala zajímat mnohem dříve. Já jsem v tomhle ale trochu neústupná a chtěla jsem za každou cenu počkat, nýbrž a protože mi je krmení dřív proti srsti, věřím, že si odborníci to doporučení zavádět pevnou stravu od 6 měsíců nevymysleli a opravdu si myslím, že ten malej žaludeček potřebuje co nejvíc živin v co nejmenším soustu, a v tom se MM (případně UM, abych zůstala korektní) nic nevyrovná. 
Přečetla jsem si o tom nějaké knihy a články, jak už je mým zvykem, a to i o tabulkovém zavádění příkrmů, i o BLW, abych si z toho dokázala vytvořit nějakej spletenec informací a uceleně se pak rozhodnout, kterou cestou se vydáme my. A bylo mi to od začátku jasný, že si budu Elí brát ke každému svému jídlu, které ale bude přizpůsobeno jejím momentálním preferencím a možnostem, a budeme takhle papat spolu, já dlabat a ona učit se, ochutnávat, poznávat. Naše první společný jídlo bylo vařené vejce, okurka a rajčátka. Snažím se od začátku podávat potraviny, o kterých vím, že mají v sobě dost železa, protože je to jedna z nejdůležitějších makroživin a protože neměla (proti mé vůli, nenaděláš nic) dotepaný pupečník, je pro mě anémie něco, čeho se bojím jako potenciálního strašáka v budoucnosti. A vejce (konkrétně žloutek) v sobě železo má.
Pár dní dopředu jsme objednali parní hrnec od Russel Hobbs, kterej moc doporučuju, kdyžtak vám napíšu i jakej, pokud si o to někdo řeknete a bude vás to zajímat, a já jsem prakticky už od ledna obědvala tak, aby pro mě pak společné jezení nebylo žádnou náhlou změnou stravovacích návyků. Žádná sůl, lehkej, výživnej oběd. Během prvních pár dní jsem Elí dala ochutnat téměř všechno, co mě napadlo, od mrkve přes červenou řepu až po avokádo. Všechno jí to bavilo, ale nikdy toho moc nesnědla (čti spolkla), maximálně pár mikrokousků. Já jsem trénovala svoji odolnost vůči panikaření, když se mi každou chvíli dávila, někdy jsem si v těch momentech neustále opakovala „Je to v pořádku, je to v pořádku, je to v pořádku.“. První dny ji to dávení vždycky odradilo od toho jíst dál, obzvlášť pokud do toho zrovna rostl zoubek, a protože jsme jedly na zemi (sedět ještě neumí, tak je na bříšku), vždycky jsem měla stranou položenou její zrovna nejoblíbenější hračku, a tak jsem poznala, když už měla objevování dost. Přestala si jídla všímat a začala si hrát se hračkou.
Popravdě teprve včera snědla pořádnej kus, nebo – na dospěláka pořád nic moc, ale na ní pořádnej. Snědla velkej kus brokolice, a já z toho měla šílenou radost, že už teda začne doopravdy papat! A tím spíš si nedokážu představit jak útrpné by pro mě bylo jet mixovanou stravu, když až po měsíci začala doopravdy jíst! Další plus toho, že prostě jí, co jim já, je to, že ví jak vypadá jaká zeleninka. Papá a já ji během toho říkám co si právě bere do ruky, zkouším s ní popisovat chutě, které já v tom jídle znám a ona při tom dělá ňaňaňaňa, dáví se nebo plive 😁. Před 3 dny se jí ovšem přestalo líbit papat na bříšku a chce při tom být u mě v náručí, asi aby se cítila více v bezpečí, při tom objevování, těžko říct! Takže já se zase o něco více těším až bude sedět, protože papá fakt dlouho 😃 A to já už pak musím dost pracovat se svojí myslí, abych nebyla nervózní, neměla chuť to urychlit nebo uspíšit, ať to na ní nepřenáším. Ale takovejhle mind workout taky není od věci, vlastně.. 
Dneska dokonce při jídle, kdy dostala na talířek pečenou dýni s oliváčem a tymiánem a brokolici ze včera – brokolice zvítezila a tím oficiálně překonala dýni, která do teď držela první příčku oblíbeného jídla, polkla tak obří kus! Já o tom vůbec nevěděla, protože se nezačala dávit, jen začala tak ječet, jak má ve zvyku a já nevěděla coby. Když teda pustila z ručiček i zbytek jídla, dala jsem si ji do nosítka (vždycky plive jídlo ještě tak půl hodiny potom, co dopapá), abych měla jistotu, že je ve správný poloze a nemá kdyžtak problém cokoliv vykašlat, nebo se mi ničím nezadusí, a normálně z ní vypadlo 2cm velikej kus brokolicovýho stonku 😃 No, povím vám, takovou hrdost jsem dlouho necítila a asi bych ani před pár lety nečekala, že za pár let budu mít takové velké malé denodenní radosti. Moc si to užívám, jen ten pokles intelektu je občas trochu kritickej (well, mohla jsem tu taky psát o teorie relativity, ale vybrala jsem si baby stravování). 
Kromě sezení se ještě nemohu dočkat jedné věci a to je až nám zmizí ABKM. Jsem prostě takovej malej snílek a doufík, a věřím, že vzhledem k tomu, že má tu ABKM vyloženě kvůli mně (já ji mám, ona taky), doufám, že se s papáním vypaří. O to větší radost jsem dneska z tý brokolice měla. Za 2 měsíce máme letět do Itálie a já bych si moc přála, aby v tu dobu už nebyla na kravské mléko citlivá, abych si mohla dát tu pizzu s mozzarellou, stracciatelovou (sorry, jestli to píšu špatně, ale jsem teď líná googlit, jak to má být dobře) zmrzlinu…. Wait, what? říkáte si. Ano, já mám alergii na bkm, díky bohu to ale není tak vyhrocený a většinou mám lehčí průběh, projeví se to třeba na pleti, jsem zahleněná apod. Jen tomu malinkýmu tělíčku to prostě dává zabrat víc. Pokud se ovšem do tý Itálie vůbec dostaneme, že jo. 
Tak všem přeju pevnou imunitu a nezapomeňte skupovat trvanlivý potraviny! Papindy.

Mohlo by se vám také líbit...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *