Maminkovství

Jsou rady v mateřství vždycky nutně nevyžádaný?

Nejčastěji si ženy matky a ženy těhulky, včetně mě, asi stěžují na nevyžádaný rady od okolí, ať už od matek kolegyň, nebo těhulek kolegyň, nebo tak.. Před pár týdny se jedna moje skvělá známá do těhle „nevyžádanejch rad“ opřela zase trošku z druhýho úhlu a mně to od tý doby dalo moc hezkej pohled (nebo nadhled?) na celou tuhle mateřsko radící věc. Bylo to u Hermíny na instáči a psala tam „V arménii, ženský na mateřský zvládly úplně vše, kromě bytí prezidentkou. Taky měly kolem sebe velkou rodinu a navzájem si v rámci možností pomáhaly a vzájemně si hlídaly děti a co je podle mě nejdůležitější- radily. Dneska tě málem lidi zmlátí za to, že dáváš rady ohledně mateřství. “ Když si to rozkliknete a dočtete celý tyhle její moudrý slova dokonce, možná najdete stejnej nadhled jako já!

Ono je to totiž vlastně pravda. Samozřejmě by ti někdo neměl přikazovat, jak máš co dělat, měl by ti dát prostor k tomu, abys byla matkou ty, ale co je sakra špatnýho na tom, že ti někdo chce krucipíš poradit? Přemýšlím, co na tom vadilo mně. Jasně, vadilo mi to pro to, že jsem měla pocit, že si ty lidi myslí, že jsem úplně neschopná. Nebo ne, vadilo mi to proto, protože konkrétně já si všechno ráda dopředu načtu a pozjišťuju (v životě dvakrát měř, jednou řež; v mém mateřství to platí tak trilionkrátnásob, prostě, bavíme se tu o životě a budoucnosti mé bebe 😄, takže to je trilionkrát měř, jednou řež), a tak jsem pak měla pocit, že si snad ten člověk myslí, že to dělám bezhlavě, bez rozmyslu a nevím, co je pro moje dítě to nejlepší. Ale to je asi pořád ta neschopnost na druhou.

Pravdou ale je, že ty rady jsou dost často dobře míněný. Především třeba ty od kamarádek, sourozenců, maminek, ač ne vždy dobře podaný. Hermína tam ještě dál v komentářích píše “ zhanna nezavřela pusu od té doby co se jí narodil syn. A ne protože hned všechno věděla nejlíp, ale protože si nechala poradit, zkoušela a vyprávěla. Předala mi vše co dosavaď odpozorovala. Vše jsem vyslechla, přijala a roztřídila. Lidi mi měli říkat, mluvit a vyprávět. Zkušenost je ten nejlepší výzkum.“ To je tak golden! A jo, souhlasím s tím. Rozhodla jsem se, že vám tady teď veřejně přiznám, nad čím se pozastavuju, s čím nesouhlasím a co se mi nelíbí. Ale nikomu to radši nekřičím do očí, ani nekomentuju na sociálních sítích, ani kamarádkám, protože se bojím, že by si to vzali moc osobně a třeba ten dobrej záměr prostě neviděly. A taky jim to neříkám proto, že tohle jsou hlavně moje zásady, který já nechci aplikovat na svý dítě, ale každej máme hranice jinde, pocházíme z jinejch zázemí a rodin a chceme své děti vést k něčemu jinému. Jestli jste něco takovýho dělaly, nebo děláte, je to v pořádku. Je to vaše dítě a vaše rozhodnutí a vy sami jste měli stejnou možnost jako já udělat si na to názor a zhodnotit pro a proti. A víte co? Nebudu se ani víc obhajovat, prostě si zkuste třeba vygooglit „proč nedělat to a to“, když vás něco fakt překvapí.

  1. kouření v těhotenství
  2. neinformovanost k porodu
  3. neinformovanost ke kojení
  4. separace dětí od rodičů v porodnicích
  5. dokrmování dětí UM v porodnicích
  6. reklamy na UM na sociálních sítích
  7. propagování dudlíků, kloboučků aj. na sociálních sítích
  8. stigmatizace a hejty vůči domácím porodům na sociálních sítích
  9. hejty na dlouhodobý kojení
  10. hejty od dlouhodobě kojících na dokrmování a maminky dávající UM in general
  11. dávání dítě přes noc (ať už komukoliv) v pár tejdnech, pár měsících
  12. vyplakávání
  13. spaní miminek do půl roka/jednoho roka ve svém vlastním pokoji
  14. nevhodný nošení ve visítkách (třeba babybjorn) nebo velikejch nosítkách moc brzo nebo přední nošení
  15. cpaní dětem čípků a jinejch léků na každý zaplakání
  16. předčasný posazování
  17. s tím související vození nesedících dětí ve sporťácích
  18. dokrmování kojených dětí od 4 měsíců
  19. krmení umělým mlékem dětí starších rok a více
  20. přestat kojit z donucení okolí
  21. přestat kojit z důvodu, že „bude lépe spát“
  22. nebo „že je na tom dítě závislý“
  23. nebo „že už to nepotřebuje“
  24. opouštění jakkoliv starejch dětí v nemocnicích, když jim něco je, ať už tam jsou na jakkoliv dlouho

Tyjo, já bych asi mohla pokračovat donekonečna, tohle jsou takový moje basics. Něco z toho jsou věci ze kterých je mi fakt smutno. A na něco z toho někdy kamarádky nenásilně (někdy i ladně násilně) upozorním, pomůžu, poradím 😄 Některé věci jsou prostě jen moje zásady, které ale chápu, že má někdo jinak a nemám proti tomu nic – třeba to spaní ve svym pokoji, nebo tak, protože pokud to dítě prostě žije, prospívá, OK, dělejte si to po svým. Většina těhle věcí ale opravdu v dlouhodobým měřítku poškozuje zdraví dítěte. A pak si asi říkáte „Stejně ti do toho ale nic není, ať si každej dělá, co chce.“

Opravdu nám ale není nic do výchovy druhých? Opravdu k tomu nemáme právo co říct? Opravdu? … Já jsem nad tím totiž díky Hermínině příspěvku přemýšlela už z tolika úhlů, že jsem přišla na to, že opravdu k tomu máme právo co říct. Můžeme lidem radit, když to myslíme dobře, nebo máme pocit, že by se jim ta rada mohla hodit. Protože jo, ač je jejich věc, jestli se tím budou řídit, společnost je na sobě vzájemně závislá komunita a jednotka. Jsme takový enormní mraveniště. A jak někdo další vychovává své dítě, ovlivňuje i to v jakém světe bude jednou žít dítě mé a v jakém světě budou vyrůstat děti jeho (její v mém případě, ofc). Se spoustou dětí se moje dcera potká a zanechají v jejím životě otisk, takže jo, my, matky, máme právo rozdávat dobře míněný rady ostatním mámám, ať už se nám povede je podat jakkoliv (nebo nepovede), protože to, jak vychováváme naše děti, naše děti vzájemně ovlivňuje. To, jak je krmíme, jestli kojíme, nebo nekojíme, jestli o ně pečujeme s rozvahou, rozumem a logikou, ovlivňuje i zdraví naší společnosti.

Často jsem bejvala v situaci, kdy kamarádkám na základce třeba zakazovali rodiče se se mnou bavit, protože jsem byla ten průšvihář, co kazil jejich děti. Teď si tak říkám, proč si to třeba ty rodiče nevyříkali mezi sebou? Proč třeba nepřišli za mejma rodičema a nedali jim tu dobře míněnou radu, že tohle už je přes čáru? Já jsem z toho totiž moc rozumu neměla a někdy jsem v tom dost tápala, protože ne vždycky jsem byla já ten, komu se v hlavě objevil ten malej ďáblík vyhrávajíc souboj nad andílkem, ale somehow jsem většinou bejvala ta, kdo to schytal. To už jsem možná odbočila moc, ale jo, trošku mi to připomnělo i tohle období… Tak si v sobě teď tuhle myšlenku musím hezky ponést až do Elinčiny puberty. 😅

Jo, neříkám, ty věčný rady od dědečků a babiček, ty stojej asi za prd. Ale oni to ve finále nemyslej špatně.. Vychovali jedno, dvě, tři i víc dětí, a chtěj prostě přispět do vínku moudrosti. Jen chudáci netuší, že svět pro který vychovávali oni své děti, už neexistuje, a my své děti proto musíme připravit pro svět, který bude, ne, který byl. Ani naši rodiče, ani jejich rodiče, ani ti předtím, nedělali nic špatně, vychovávali své děti tak, jak se v té době patřilo, nebo jak cítili, že je nejlépe připraví na to, co přijde. Ale dneska, dneska už jsme prostě trošku dál. A je na čase, vrátit se do romantismu 😀❤ Dost často se mi ve výchově teď zjevují i obrazy ze školy, když jsme se právě učili konkrétní historický etapy a období.. Jako už vám asi nepřiřadím správně klasicismus, empírismus, romantismus, blabla, chronologicky a významově, jo, ale! Vždycky si vzpomenu na ty zápisky typu „návrat člověka k přirodě“ , „lidi hledali sami sebe“ , „průmyslová revoluce, od přírody ke strojům“ , a říkám si, co tak asi se budou učit za 200 let ty naši prapotomci… Uffff! „od počítače k rouškám“ 😀 A jestli vlastně zase nastane někdy ten návrat k přírodě, protože teď určitě jsme v období, kdy se o to spoustu z nás snaží,..

Tak jsem jenom chtěla říct, že je podle mě super, se navzájem podporovat, radit si, ač to někdy může rozbouřit vody, takže si zároveň i nenechat bouřit vody, když ti chce někdo radit. Je fajn hledat si ženy se kterejma máš na mateřství stejnej pohled a od kterejch se něco naučíš či ony od tebe. Je fajn hledat ženy, které obdivuješ jako silné ženy a matky a to nejen v soukromém životě jako kamarádky (a právě na to vzájemný hlídání třeba i!), ale taky si takhle filtrovat sociální sítě – nesledovat každej reklamní mámo profil, ale opravdu si pouštět k tělu jen ty, které víš, že jedou na stejný vlně. Ono to je totiž to nejlepší, co můžeš udělat, chceš-li vědět a být si jistá, že když už ti padne nějaká rada, padne na úrodnou půdu, protože padá od člověka, kterej myslí jako ty a chce svý děti vést jako ty.

Tak jo, to je ode mě asi pro dnešek všechno. 😀❤ Tak papindy!

Mohlo by se vám také líbit...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *