Maminkovství

Karanténa s Elí

clap clap if you look like this right now

Karanténa den nevim. Na mejch sociálních sítích se nyní roztrhl pytel s influencerama radícíma jak karanténu co nejlépe přečkat. Tak vás zklamu, já pro vás asi žádný doporučení nemám. Absolutně totiž nevím jak na to. Četla jsem často narážky na ten fakt, že mezi mateřskou a karanténou vlastně není žádnej rozdíl a tak vás jdu vyvést z omylu. Samozřejmě, mluvme o mně na mateřský. Jo? Ne o ostatních, o tom jak to zvládáš ty a sousedka. Budeme mluvit o tom jak to mám na mateřský já. Jsme na mym blogu. Svět se tu točí okolo mě (a Eleanor).

První dny byly asi trošku náročnější. Víte, já, ač bych mohla, netrávím dny zavřená doma. Naopak, před víkendem nebo každej víkend vždycky poctivě plánuju každej den dalšího týdne tak, abychom na každej ten den měly nějaký sociální vyžití, radovánky nebo zařizování, až na jeden jedinej, kterej teda věnujeme odpočinku a společnému uklízení (čti spaní, prd uklízení🤫). Jen mi prostě přijde škoda trávit s tím dítětem dny doma, když tak krásně všechno vnímá a ta její zvědavost je prostě neukojitelná! Někdy se stane, že se nám schůzky třeba zruší, nebo mě přepadne wild PMSko 🤐, tak trávíme víc dní doma, ale to se i tak vždycky snažím vykompenzovat procházkou do mýho milovanýho Alf &Bet nebo do holešovický tržnice.

A tak teď po 7 měsících na mateřský konečně zjišťuju, jak je možný, že jiný ženský zvládají mít věčně uklizeno, uvařeno, všechno jak z bavlnky (a tak jak si to představujou chlapi). Vy asi nikam nechodíte, že jo?! (a pokud jo, tak pšt. nechte mě v tý radosti z rozuzlení, prosím) Já totiž po asi 14 dnech nonstop karantény konečně přicházím na ten kumšt a zvládám mít všechno uklizený. Včas uvařeno – dokonce se mi občas povede uvařit oběd ne ve 14 hodin, ale ve 13. Jsem ze sebe prostě paf. Možná je to i tím, že jsme se úspěšně zbavily separačních úzkostí. Možná je to Maybelline. Já nevím. Mám z toho radost? Ano. Vyměnila bych to za běžnej režim? 😁 Rozhodně ne 😁

Eleanor zrovna začínají růst horní zoubky a já už se začínám obávat, že den zrušení karantény nikdy nepřijde. Denní uspávání už je celkem oříšek a dneska, když jsme šly vynést tříděnej odpad, bylo taaaak krásně! El byla už dost unavená a usnula během asi dvou vteřin – bez kojení, bez ňuňání, prostě jen tak zabořila hlavu do mě a byla tuhá, to vše jen díky čerstvému vzduchu 😍 A mně tohle tak chybí. A chybět teprve bude. Až půjde se zoubkama do tuhýho 🐰 Já vím, že se říká jedno dítě, žádný dítě. Věřím, že v těhle situacích to platí dvojnásob, jsem si toho vědoma. Ale to nic nemění na tom, že v tomhle bruslim v těhle podmínkách jen tak tak, abych si zachovala ten svůj zdravej pseudorozum 😁

El se mi to totiž nesnaží vůbec zjednodušit celou tu karanténní záležitost. Třeba přestala prakticky spát přes den. Méně se budí na kojení (někdy dáme dokonce ty 2 nebo 2,5 hodiny), ale zase místo 3-4 spánků přes den máme ted jeden, maximálně dva. Což celou tu situaci dělá o mnoho jednodušší, že jo 😃 Samozřejmě se jí taky dál posouvá cirkadiální rytmus, jak se tak prodlužuje den, a tak už vstáváme v 6 ráno. Znovu jde spát v 8-10 ráno a to třeba jen na hodinku, takže jsem rozbitá jak ty hodinky, jaký to byly, švýcarský? No.. Většinou si dám hned ráno kafe, abych byla schopná vůbec odlepit oči od sebe, a tak už s ní pak ani neusnu. Taky nevím, kam začínají mizet instinkty (asi maj koronavirus nebo co), ale poslední 2 týdny už se mi xkrát stalo, že jsem se vzbudila a malá už byla vzhůru a lezla po mně, a já vůbec třeba netušila jak dlouho tomu tak je 😁

Je to prostě fakt zkouška, pokud máte malý dítě. Nebo dvě, tři, čtyři. A podotýkám, že si nestěžuju. Naopak si myslím, že jsem na tom s tímhle prckem nejlépe, jak jsem mohla bejt. Mít ji ještě v břiše a bejt těsně před porodem, tak se asi ustresákuju. A bejt zase starší, tak nejen, že musím řešit to hlídání a podobně, domácí výuku, do toho pak ty větší děti jsou hned zase větší výdaje, víc toho snědí, víc toho chtějí😀, takže se sotva rozkoukáte z karantény, nestihnete se ani finančně oklepat a už je tu zase kolotoč výdajů, a to pořádnej. Naše Elí toho aspoň ještě moc nepotřebuje a taky jí nemusím neustále odpovídat „A proč máme roušky, mami?“ .. „A kdo je to ten koronavir?“ .. „A proč lidí umírají, maminko?“ .. Takže jo, nestěžuju si. Jsem na tom pořád dobře. Jenom si to tu prostě tak odložím. Ať víte, jak se máme.

Mohlo by se vám také líbit...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *