Maminkovství

Když trápí zoubky.

Tenhle článek by se taky mohl jmenovat „Když trápí… BOŽE, CO JE TO TENTOKRÁT?“, ale tak aspoň máme adepta na další článek, že jo. Minulej víkend nám konečně vyrostly horní jedničky a vzpamatováváme se z toho do teď celá rodina, všichni sousedi, celý Kbely, možná jste něco zaslechli i u vás doma 😅🖤 Říká se, že horní jsou horší než dolní, pak už jen stoličky.. Já vám můžu říct – hlavně nikdy neberte vážně, co se říká! 😀 U dětí to platí dvoj, troj, čtyř, stonásob! Fakt. Co je pravidlem u jednoho, nemusí být pravda s druhým. Jdu teda porovnat zkušenosti s horníma a dolníma, povím vám, kdy vyrostly, jaký byly rozestupy, a hlavně – co používáme, abychom Elí trochu ulevili 🖤 P.S. Pokud nemáte dítě, radši si rovnou vražte tu kudlu do žaludku a několikrát s ní zatočte, než vás k tomu donutí následující článek. Tento článek rozhodně není čtení pro bezdětný.

S jistotou můžu říct, že růst s akutními příznaky začal asi 14 dní před tím, než se zub podíval na svět, takže někdy po začátku ledna. Svědily ji ty dásně o něco déle, už někdy od prosince. To jí ale stačily všelijaký hroubkatý gumový kousátka, až někdy v tom lednu se začala zajímat o chladivý kousátka – takže to z jednoho hned byly na mrazáku čtyři, víte jak, pro jistotu 😀 Začátkem ledna se jí změnila barva stolice, šíleně se zahlenila, měla fakt Rýmu (s velkym R), to já většinou řeším mateřským mlékem (je to fakt zázrak 😀) a mořskou vodou, když už je fakt nejhůř, tak odsáváme, ale to maximálně ráno po probuzení a večer před spaním. Posledních 7 dní před prořezáním to byl každý večer minimálně půl hodiny neutišitelný pláč a kvůli tý rýmě musela vždycky spinkat na mně, nebo alespoň co nejvíc svisle (takže tím trpěl často i Zdenda, protože byl bez polštáře😃), ale fakt ten den před a během prořezání se nejvíc vyspala jen když ležela na mně. Pak byl 14 dní klid a zrovna jsme odjeli do Polska na 4 denní výlet, začal se prořezávat druhej. Díky Bohu jsme bydleli skrz AirBnB ve fakt velikým bytě, v hodně odlehlý vesničce, takže jsme se nemuseli nervovat, že kazíme dovolenou půlce hotelu😃. Další den nám něco vesele povídala nějaká postarší sousedka, málem jsme jí rozuměli, kdyby nechrlila (nejen, že polsky) věty rychlostí 8 slov za vteřinu 😄🙌🏼 , ale říkala to vesele, takže jsme byli v klidu, jelikož jsme věděli, že jsme v pohodě a nikdo na nás není naštvanej😃. Ono, když Elí pláče, tak je to prostě slyšet. Fakt slyšet.

Na Matěje se teda prořezal druhej a my si užili chvilku klidu. Netrvala moc dlouho, ale chvilku jo. Zhruba o měsíc později se Elí začala zase zabarvovat stolice a já věděla, že ajéje, je to tady 🤦🏻‍♀️ Začala být nárazově protivná a do pusy mě pouštět nechtěla. Byly ale dny, kdy byla fakt zlatíčko, ale tohle neutrální období „mámo, něco se děje, zuby budou brzo venku“, trvalo asi měsíc. Pak přišly poslední 2-3 týdny, kdy to byl fakt mazec. Tentokrát to bylo bez rýmy a večerní neutišitelnej pláč byl za celý ty 3 týdny jen dvakrát, někdy na začátku a pak ten poslední večer, ale za to byly mnohem náročnější i celý ty dny. Bylo to hodně pozvolný, ale týden před prořezáním už byla hodně protivná, ale takovým tím stylem, že ti to neleze na nervy a nešílíš, co se děje, protože má tvý dítě totálně oteklý dásně a ty mu tu bolest vidíš na očích, tak tak spolu společně smutníte a tátu zapojujete zhruba na 150%, div, že i nevaří.

Myslím, že asi 2 nebo 3 dny jsme měly i fakt úplně otočenej režim, cítila jsem se jako bych měla doma novorozence, nebo hodně malý miminko. A už na to to tělo prostě zvyklý není, co si budem. Spaní zas jen na mně, ale aspoň jsem nemusela spát v polosedě, když nebyla rýma, a tak jsem si jí na sebe vždycky jen tak plácla a stačilo to nám oběma 😃❤ Pak přišel poslední večer, to už jsme pomalu brečeli kolektivně všichni 3, ať už to tu naší holčičku netrápí, ať jsou ty zoubky konečně venku. Vždycky ji konejším v šátku nebo nosítku a vyprávím jí, že až ty zuby vyrostou, tak jim to dáme pořádně sežrat, doslova. A pak většinou vyprávím co všechno 😃 Někdy ji prostě jenom hladím a modlím se, ať je ten večer už opravdu poslední a ať už se netrápí, snažíc se vzpomenout, kolik že těch zubů bude ještě růst. 😄

Suma sumárum, kdybych to měla srovnat, tak to asi nezvládnu, nevím, co bylo horší, jestli dolní nebo horní. U těch dolních všechno zhoršovala ta rýma, to je totiž voser na entou, ale u těch horních zase rostly dva najednou a ne po sobě, takže ta bolest byla o to větší. Zase jsme to ale zfoukli naráz, že jo. Takže hele, fakt nevím. Rozbitá jak hodinky jsem byla po obou, vlastně je to víc než týden a pořád jsem dost odrovnaná. Ale možná to prostě bude tím, že jsem se všeobecně už fakt, fakt dlouho nevyspala. Určitě by mi kapka toho nepřerušovanýho spánku (rok, dva) neuškodila, co vám budu povídat. Říká se teda, že horní jsou horší, a pak už jen stoličky. Mně to horší nepřišlo, přišlo mi to jiný. Přeci jen rostly o 3 měsíce později. To už je úplně jiná Elí, s jiným prožíváním. A možná se pak stoličky zdají nejhorší z toho subjektivního rodičovskýho pohledu, protože už přeci jen rostou jako poslední, kdy je dítěti 1,5 – 2,5 let a už úplně nejste zvyklí na takovej zápřah, protože už je to přeci jen o něco klidnější. Ale co já vím? Domluvíme se, že si o tom pokecáme až bude po stoličkách. To vám podám objektivně subjektivní svědectví našeho růstu stoliček.

Teď se jdu modlit, že ty ostatní budou opravdu mírnější. Přece se to říká, že jo. Zrovna kamarádky dceři ale rostou dvojky a trojky a zvrací a má teploty. Tak nevím no, kdo to teda říká, tyhle žvásty? 😃 Jinak, co se tý úlevy týká… Jak už všichni víme a jak mi říká Zdenda, jsem fašistická biomatka. Myslím si, že zrovna zuby je věc, kterou si prostě musí projít každej z nás, a nejsem zastánce toho, že by se do dítěte měla cpát zbytečná chemie. Něco jako analgetický gely a tak, ne, díky ✋🏼 V prosinci jsme ale Elí pořídili jantarový korálky. Od narození, možná už před, mi o nich říkala ségra, ale já vůči tomu byla dost skeptická. Jak by to asi mohlo fungovat? Pak mi ovšem podala ještě svědectví kamarádka, která dělá au pair v Británii, že opravdu fungují, a tak jsme je teda objednali. Nemůžu říct, jak plyne z článku, že by byla bez potíží, ale určitě nezvrací, nemá teploty, a když už usne, tak ač neklidně, tak spí, takže by mohlo být hůř. Jednou jsme je během růstu dolních sundaly a zapomněly vrátit a byla to pekelná noc, celou jí probrečela. Takže za mě na tom asi něco bude.

Ještě používáme Heřmánkovou vodu od Purity vision, která pomáhá dásně přeci jen trochu znecitlivět. Je netoxická, nevadí, když ji dítě ocucá a spolkne (samozřejmě je potřeba předtím vyzkoušet na kousku kůže, jestli není dítě alergické), a taky má uklidňující účinky, protože prostě heřmánek 😃❤ V neposlední řadě se dá použít i jako pleťová voda a tonikum a to ideálně pro aknózní pleť (🙋🏻‍♀️), takže my ji používáme celá rodina po litrech 😃 Last but not least, nic nevynahradí starej dobrej kontakt na kůži. To nás v těch nejkrutějších dnech dokáže pohladit po duši obě, navíc to napomáhá tvorbě mléka Elí na míru a do toho naladit moje tělo na její a to terno, který prožíváme.

Když se prořezaly ty dva horní, místo šatů jsem zvolila možnost výlet a únik do přírody a jeli jsme se Zdendou na Adršpach, kde zrovna byli i naši kamarádi. Byl to náš první výlet bez dětského pláče, aniž by Elí něco trápilo, takže musím říct, že vskutku povznášející. Co jsme se ale vrátili, zas jí něco trápí, i večer a po nocích. Nevím, jestli je to vývojový, nebo se derou už takhle brzy další zoubky? Ale uvidíme se tedy brzy a to u článku „Když trápí… BOŽE, CO JE TO TENTOKRÁT?“ 😃 Mějte se krásně ❤

Mohlo by se vám také líbit...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *