Rozhovory

O Janě a jejím přirozeném porodu v Kadani v CAP🌼

Jana (32) zažila krásnej, rychlej přirozenej porod v CAP v Kadani. Ač se na něj připravovala několik let, stejně se ale dá říct, že nebyl úplně podle jejích představ. Jak se rodí v přelomovém centru aktivního porodu, nejpřívětivější porodnici Ústeckého kraje? Pojď se s náma začíst do dalšího porodního příběhu. 🌼

Ahoj, nejdřív mi prosím pověz něco o Janě před těhotenstvím. Co jsi dělala?

Máme s přítelem firmu, takže jsem většinu času trávila tam a pracovala.

Čím se firma zabývá?

Zabýváme se IT a elektřinou.

Jak dlouho jste spolu? Chtěla si být vždycky mámou?

7 let. Ano, plánovala jsem to dokonce o dost dřív. Letos mi bude 32, prvotní plány byly ve 20. To jsem zjistila, že je ještě brzo (směje se), tak jsem to posunula o 2 roky, pak o další 2 roky a teď si myslím, že to přišlo tak, jak přijít mělo.

Určitě. Pověz mi něco o své cestě k prvnímu těhotenství.

Partner je starší, bylo mu letos 36 let a žádný děti nechtěl. Jednou jsem mu dala na výběr, že buď půjdeme cestou společnou nebo se rozejdeme, že kdybychom tohle každý cítil jinak, tak nemá smysl spolu ztrácet čas, Nakonec jsme se domluvili, že to zkusíme a vyšlo to asi po 3 měsících.

Jaký bylo první těhotenství?

Bylo absolutně bezproblémový. Jedinej problém byl, na což mě upozorňoval i urolog, že jsem po operaci ledvin a mám v sobě přemnoženou bakterii ecoli, která způsobuje záněty močových cest. V těhotenských poradnách se běžně odevzdává moč a moje moč vykazuje díky tomu pokaždé zánět močového měchýře.

Máš tu bakterii takhle přirozeně přemnoženou teda odjakživa?

Jojo. Urolog viděl problém v tom, že se mi to budou snažit léčit, ale přitom to mám od narození, je to genetická vada a nic se s tím dělat nedá. Měl pravdu, gynekoložce se to nelíbilo a chtěla to léčit. Shodou okolností na jediný lék, který na zánět močových cest v těhotenství zabírá nebo se dá brát, jsem alergická. Nemohli jsme to teda řešit. Já jsem se cítila v pořádku, žádný zánět tam nebyl. Měnila jsem vlastně gynekoložku v těhotenství, protože když jsem šla na potvrzení těhotenství v 9. týdnu….

To jsi už věděla, že jsi těhotná takhle dýl, šla jsi záměrně k doktorovi až v 9.týdnu?

Ano, neměla jsem ještě sehnanou ani porodní asistentku, tak jsem nechtěla ani k doktorovi. Věděla jsem, že se na začátku může cokoliv stát, tak jsem nechtěla plašit a běžet hned s počůranym testem k doktorovi. Gynekolog, kterého jsem měla, mě ale dostal hned na první návštěvě. Když jsem mu řekla, že nechci vnitřní vyšetření, tak na mě začal řvát, že to je nesmysl, že se u něj bude vnitřně vyšetřovat pokaždý a ať přestanu číst ty hovadiny z internetu. Tak jsem si teda našla jinou gynekoložku v Mostě. Byla naprosto v pohodě s tím, že nechci vnitřní vyšetření, vůbec mě nestrašila. Je mnohem víc respektující.

Jo, věděla jsem, že chci nosit. Připravovala jsem se na celý těhotenství asi 4 roky, věděla jsem, co chci a nechci, a jakej chci mít porod. Přidala jsem se do skupin jako Podpoříte mě v osvětě, Porod v domácím prostředí.

Jany chystání se na těhotenství.

Absolvovala jsi během těhotenství všechny rutinní lékařský prohlídky?

Nebyla jsem na cukrovce, jinak jo.

Během těhotenství jsi byla v péči porodní asistentky, v jaké fazi těhotenství jsi ji vyhledala?

Hned s pozitivním testem v ruce.

Na kontrole jsem u nich byla ve 39. týdnu a byla tam doktorka na kterou mě Míša upozorňovala, že bude tlačit do vyvolávání a podobně. Nakonec byla v pohodě, ale říkala, že pokud do příštího pátku neporodím, tak že se bude hospitalizovat a vyvolávat. V hlavě jsem si říkala „To určitě, s tím tak budu souhlasit, když mám celý těhotenství bez problémů.“

Porodnice v Kadani a jejich přístup k potermínové rodičce.

Aha, takže dřív než doktora?

Ano. Našla jsem Míšu stejně jako doktora skrze nosící skupinu na Facebooku.

Byla jsi teda v nosící skupině už v těhotenství nebo před ním? Většina žen se k těmhle komunitám a někdy i nošení všeobecně dopracuje až s dítětem.

Jo, věděla jsem, že chci nosit. Připravovala jsem se na celý těhotenství asi 4 roky, věděla jsem, co chci a nechci, a jakej chci mít porod. Přidala jsem se do skupin jako Podpoříte mě v osvětě, Porod v domácím prostředí.

To je super. Pověz mi teda prosím něco k tomu, jak přišlo tvé dítě na svět.

Mé dítě přišlo na svět v Kadani. Do 38.týdne jsem byla u své gynekoložky a ta mě pak předala do poradny. Měla jsem v záloze ještě Rakovník a musíš se tam dopředu registrovat. Volala jsem asi 2 měsíce před porodem a to už měli registrace uzavřený. Míša /pozn. Jany soukromá porodní asistentka/ mi řekla, že kdybych přijela, tak mě přijmout musí, pokud by nebyly plný všechny sály, ale já bych to ve finále asi stejně nestíhala. (směje se)

Doma jsem si dala horkou vanu, nechala si to rozležet v hlavě a věděla jsem, že do nemocnice nenastoupím. Jela jsem nakoupit, šla jsem se projít do lesa, večer jsem si udělala domácí svařák, pohopsala na míči a v 1 ráno mě vzbudily kontrakce. Malej věděl, kdy se má narodit.

Začátek porodu.

Měla jsi teda rychlý porod, neměla?

Jo, měla. V 1 ráno mi začaly kontrakce a malej přišel na svět ve čtvrt na 8. Mám ale pocit, že mi ten porod v Kadani trochu oddalovali, že by to bylo ještě rychlejší. Na kontrole jsem u nich byla ve 39. týdnu a byla tam doktorka na kterou mě Míša upozorňovala, že bude tlačit do vyvolávání a podobně. Nakonec byla v pohodě, ale říkala, že pokud do příštího pátku neporodím, tak že se bude hospitalizovat a vyvolávat. V hlavě jsem si říkala „To určitě, s tím tak budu souhlasit, když mám celý těhotenství bez problémů.“ Pak mi byla doporučena ještě jedna doktorka, která tam bývá vždy ve čtvrtek, že je respektující a vstřícná. Šla jsem tam teda a paní doktorka pozdravila, řekla mi, že už je čas, byla jsem tuším 41. týden těhotenství. Napsala mi do zprávy, že mám další den přijet a že budou vyvolávat. Nevěřícně jsem na ni koukala a ona mi říká „Měla jsem tady maminku, které jsem tvrdila, ať nastoupí do porodnice a ona nenastoupila, a to miminko porodila mrtvý.“

To je síla.

Taky jsem si říkala, co to jako je.. Vzala mě na ultrazvuk a začala mi vtloukat do hlavy, že mám zkaženou plodovou vodu. Jsou to věci, které ti v tu chvíli nedojdou. Jakmile ti řekne větu o smrti miminka, ač cizího, tak už vynecháš všechno za tím a běhá ti pořád jen to jedno v hlavě dokola.

Je pravda, že ten mozek na konci toho těhotenství už fakt moc nefunguje a ti doktoři toho občas dokážou pěkně zneužít.

Přesně. Teď už to vidím a řešila bych to zase trochu jinak. Asi bych moc už ani na žádný kontroly nechodila, možná na monitory a tím to hasne. Odcházela jsem z porodnice, brečela jsem, telefonovala s Míšou, která mě uklidnila, ať pustím ty emoce ven a rozhodnu se podle sebe, že do nemocnice nemusím, jestli nechci. Doma jsem si dala horkou vanu, nechala si to rozležet v hlavě a věděla jsem, že do nemocnice nenastoupím. Jela jsem nakoupit, šla jsem se projít do lesa, večer jsem si udělala domácí svařák, pohopsala na míči a v 1 ráno mě vzbudily kontrakce. Malej věděl, kdy se má narodit. Míša zrovna ve čtvrtek odjela na hory, byly jsme domluveny, že mě vyzvedne a přijede pro mě.

Plodová voda ještě nepraskla, měla jsem pozitivního streptokoka, takže mě vzali na příjem, udělali vnitřní vyšetření a zjistili, že jsem otevřená na 10 cm a můžu jít rodit. Stejně mě ale museli připojit na pás a na monitor, a začali se mnou vyplňovat ty jejich přiblblý dotazníky – otázky typu „kdy jste měla první menstruaci?“. Takže jsem tam byla opřená o křeslo, tlačila jsem, na sobě ty jejich pásy a tyhle otázky mě fakt vytáčely. Ptali se mě dokonce jakou značku a barvu má můj telefon. Mohlo to trvat třeba tři čtvrtě hodiny.

Porod v Kadani.

Neměl tě vézt k porodu přítel?

Nene, nechtěla jsem ho u porodu.

Máš pocit, že tam partner nepatří nebo to bylo z estetických důvodů?

Nemyslím si, že tam chlap nepatří, je na každé ženě jak to cítí, ale já konkrétně jsem ho tam nechtěla, protože bych ho vnímala jako přítěž. Nechci znít blbě, ale jemu nedělá nemocniční prostředí dobře a kolikrát ten strach pak přenáší na mě. Nechtěla jsem u porodu bojovat s potřebou se o něj starat, když zrovna potřebuju tu péči hlavně já. Kolem 3. ráno už jsem cítila, že mi to vadí, že je to intenzivnější a trošku mě tělo nutí tlačit. Míša mě povzbudila, ať se najím, v klidu dobalím věci. Když jsem vylezla z vany, začaly vlny růst a růst a věděla jsem, že už by to Míša do Jirkova a zpátky do Kadaně nestihla. Balila jsem si tedy věci, odskakovala jsem si vždycky jen prodýchat a prořvat kontrakci do ložnice, jelikož přítel spal v obýváku, a v 5 ráno jsem ho vzbudila, že to Míša nestíhá a že mě musí do porodnice odvézt. Během 5 minut byl na nohou, vyčištěný zuby, oblečenej a připravenej k odjezdu. (směje se) V autě už jsem měla kontrakce co minutu a tělo začínalo tlačit. Míša už v porodnici byla, šly jsme na příjem, doma už mi odešla i hlenová zátka. Plodová voda ještě nepraskla, měla jsem pozitivního streptokoka, takže mě vzali na příjem, udělali vnitřní vyšetření a zjistili, že jsem otevřená na 10 cm a můžu jít rodit. Stejně mě ale museli připojit na pás a na monitor, a začali se mnou vyplňovat ty jejich přiblblý dotazníky – otázky typu „kdy jste měla první menstruaci?“. Takže jsem tam byla opřená o křeslo, tlačila jsem, na sobě ty jejich pásy a tyhle otázky mě fakt vytáčely. Ptali se mě dokonce jakou značku a barvu má můj telefon. Mohlo to trvat třeba tři čtvrtě hodiny.

Uf, to je hrozný.

Neměla jsem ani klystýr a tak ze mě lezly i jiný věci, prosila jsem je, aby mě pustili do sprchy, která ode mě byla 3 kroky, ať se opláchnu a cítím lépe, ale nechtěli mě pustit, i kdyby se mnou šla Míša. Pak začali klesat ozvy, nastoupila Míša, ať se vykašlu na všechny otázky a dýchám, ať tam posílám miminku co nejvíc kyslíku a poprosila je, aby mě do sprchy přeci jen pustili. Na CAP mě ale nechtěli pustit dokud mi neodteče plodová voda. Míša mi radila ať si jí prasknout nenechám – ona za mě teda mluvit nemůže, ale radit jo, řekla mi teda, že by to nedělala. Jak jsem tam ale stála s těma rozkročenejma nohama, tak jsem cítila, že už tam ten vak blan opravdu je a oni by mě na ten sál asi prostě nepustili, dokud bych jim to dítě neporodila přímo na příjmu ve vaku blan, nebo já nevím. Nakonec jsem na protržení kývla, oni mě pustili vedle do sálu a na dvě zatlačení byl malej venku.

Takže jste se dostali na ten CAP a ty jsi šla…

Já skočila rovnou šipku do žíněnek na všechny čtyři. To bylo tak intuitivní, nikoho jsem se neptala jestli můžu nebo nemůžu, byla to fakt rychlost. Malej šel teda loktem napřed, takže mě trochu potrhal, museli mě ještě šít na křesle a až pak mě pustili na sál na bonding. Nechali samozřejmě i dotepat pupečník. Měla jsem sepsaný porodní přání a musím říct, že ho fakt dodrželi, i na oddělení šestinedělí.

A vyšetření dítěte proběhlo kde?

Proběhlo po bondingu v místnosti vedle a byla u toho Míša.

Přisál se ti bezprostředně po porodu? Jaký byly vaše začátky s kojením?

Nepřisál. Přisál se tuším až někdy večer, když jsem ho zkoušela přikládat a chodila vlastně doktorka i sestřička, mačkaly mi bradavky, což bylo fakt nepříjemný. Dneska už bych i tohle udělala úplně jinak, volila bych ambulantní porod a nenechala si do všeho od sestřiček tolik kecat.

Byla jsi teda v porodnici standartně ty 3 dny?

Jo. Ale jen z toho důvodu, že jsem odmítla antibiotika na streptokoka, kdy se pak doporučuje zůstat na pozorování kvůli hrozící infekci. Na šestinedělí ale pořád někdo lezl, furt malého kontrolovali, sahali mi na prsa. Tenkrát jsem to viděla jinak, že se o mě moc hezky starají, že mi dali na výběr jestli chci vegetariánskou stravu… Zpětně už to vidím trochu jinak, nechceš prostě trávit první dny života svého dítěte v nemocnici. Měla jsem zaplacený nadstandart, ale doma je doma.

Jak se ti po porodu angažoval partner, byl s tebou doma?

Nebyl doma, vzhledem k naší firmě úplně nejde na týden zavřít nebo tak, máme zodpovědnost i za zaměstnance. Ale musím říct, že tý péče nebylo až tak potřeba, malej je fakt nenáročný miminko. Díky koronaviru to vlastně bylo i co se týká práce docela klidnější, ale potřeba pořád ho mít doma stejně nebyla.

Kromě délky pobytu v porodnici, udělala bys u dalšího porodu ještě něco jinak?

Láká mě myšlenka domácího porodu, ale myslím, že by mi to neprošlo u partnera, leda že bych ho někam na měsíc před porodem přestěhovala. Zase bych do porodnice přijela až na poslední chvíli, protože ty prasárny, co občas doktoři rodičce dovedou, mi hlava nebere.

Mohlo by se vám také líbit...

1 komentář

  1. Přesně tohle je důvod, proč jsem volila Svobodný porod, a byla sama doma. Partnerovi jsem řekla, že pokud u toho být nechce, nemusí. Měla jsem dulu z Mostu „na telefonu“, ale porodit si doma v bazénku „sama“, bylo pro nás to nejlepší rozhodnutí. Přeji všem ženám, ať si uvědomí svou sílu a důvěřují sobě, přírodě a miminku 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *