Rozhovory

Z Motola, přes Motol až domů. O Moničiných porodech v porodnici a doma za doby koronavirové

Naše média nám často rády vykreslují domácí porody jako nezodpovědné a zvrhlé volby matek zanedbávajících péči o své dítě. Málo co ale víme o tom, že ve skutečnosti je domácí porod často volbou matky, která po předchozích zkušenostech v porodnici necítí bezpečí při představě, že bude své další dítě opět rodit na nemocniční půdě. Své o tom ví i zubní lékařka Monika (30), která má za sebou dva porody v pražském Motole a jeden doma, za doby koronavirové.

Moniko, máš tři skvělý děti. Pověz mi prosím něco o tvojí cestě k prvnímu těhotenství.

Moje první těhotenství bylo nečekané a neplánované. S mužem jsme spolu byli 4 roky, nebydleli jsme spolu a byli jsme v Praze na návštěvě u kamarádky, která byla v 8.měsíci. Muži šli večer někam pařit a ona si tam žehlila ty bodýčka, básnila, jak se hrozně těší. Říkala jsem, že já na to určitě ještě připravená nejsem, že si chceme ještě tak 2 roky užívat.. Dva měsíce na to dvě čárky na testu. Byli jsme překvapení, ale usoudili jsme, že to zvládnem. Byla jsem po škole, rok jsem pracovala a vlastně jsme to tak ve finále chtěli.

První dvě děti jsi porodila v Motole, třetí doma. Co tě vedlo k volbě Motola jako své porodnice?
U toho prvního jsem o porodech nevěděla absolutně nic, nikdo okolo mě neměl děti a do tý doby jsem vlastně ani žádný nedržela. Měsíc před porodem jsem se stěhovala do Prahy a Motol byla nejbližší porodnice. Nijak jsem to neřešila, fakt jsem jela na vzdálenost, nečetla jsem recenze, nevěděla jsem, že bych to řešit měla a vlastně na to, co jsem tenkrát věděla, mi ten porod přišel docela v pohodě, takže jsem zvolila zase Motol.


Jaké bylo tvoje první těhotenství? Měla jsi nějaké potíže nebo nic, co by stálo za zmínku?
První trimestr jsem strašně zvracela, bylo mi zle, nebyla jsem se schopná napít, najíst. Byla jsem vyřízená, chodila jsem do práce a ležela doma na gauči, nic mezi tím. Bylo to hodně emocionálně náročný, krom toho, že to bylo něco naprosto novýho, tak se muž stěhoval do Prahy o půl roku dřív než já, takže jsem většinu těhotenství byla sama.


Odkud teda jste?
Jsme z Novýho Jičína. Když jsem otěhotněla, tak si muž našel práci v Praze a odstěhoval se, já chtěla ještě doklepat ten půl rok v práci. Zrovna jsem jim i slíbila, že tam určitě ještě tak tři roky budu, tak abych neodešla tak náhle, a mohli si najít náhradu. Bylo to smutný, první těhotenství, všechno neznámý, a byla jsem na to sama, viděli jsme se jednou za měsíc, někdy za 14 dní o víkendech. Bylo to hodně psychicky náročný těhotenství, víc než fyzicky.


Co vlastně dělá tvůj partner?
Pracuje v pražírně kávy, předtím dělal baristu.


První dítě se ti narodilo přesně v termínu, to je snad sen každý prvorodičky. Pověz mi teda prosím něco k tomu, jak přišlo tvé první dítě na svět.

Byla jsem sice v termínu, ale asi 3 dny předtím jsem byla na poradně a byl tam strašně sympatickej doktor. Chodila jsem do rizikový, ale jen proto, že jsem 2 roky před otěhotněním měla výhřez plotýnky. Přišlo mi to zbytečný. Termín jsem měla v pátek a říkaj mi, že si mám nechat ten porod na víkend, že slouží ten doktor. Přiběhla jsem domů a nadšeně říkám, jak chci rodit o víkendu, že má službu, že chci rodit s ním. Všichni s tím teda počítali, že to bude o víkendu. Muž šel na nějakou oslavu večer, že ještě může. V noci mě ale vzbudily kontrakce. Na internetu jsem si samozřejmě načetla, že to půjde postupně a u 5 minut odjezd do porodnice, tak jsem si říkala, že to je divný. Chvilku jsem to vydržela, ale nějak se mi to nezdálo a v 1 ráno jsem zavolala manželovi, ať přijede domů, že se něco děje a asi budeme muset do porodnice. Mezi tím jsem si dala vanu, nepřestalo to. Manžel dojel v trošku podroušenym stavu, což bylo vtipný, a asi ve 4 jsme usoudili, že nevíme jestli je to porod, ale pojedeme se ukázat do porodnice, co kdyby náhodou jo.


To bylo teda v pátek ve 4 ráno?
Jo, přesně tak. Přijeli jsme asi v půl 5 ráno taxíkem a na příjmu přišla nějaká sestra, jestli mi praskla voda nebo mi tekla nějaká krev. Když jsem jí řekla, že ne, tak se jí to nezdálo, ale že mě teda vyšetří. Byla jsem otevřená na 5 cm a šli mi rovnou chystat sál. Pak už to byla takováta klasika, klystýr, monitory, .. Nabídli mi, že prasknou vodu, s tím jsem souhlasila.


Máš ještě v paměti na kolik cm jsi tak mohla být otevřená, když ti nabídli prasknutí vody?
Já myslím, že tak na 6. Říkali, že jsem v pohodě, že se usmívám, ale že by to chtělo ještě urychlit a že to zintenzivní kontrakce. Mně to dávalo logiku, tak jsem jim to tenkrát odsouhlasila. Pak už to začalo být trochu divoký, přecházela jsem mezi sprchou a zbytkem místnosti. Přestala jsem to dávat a zazvonila na sestru, že chci epidural, ač jsem ho původně nechtěla. Přišla, říká, co se děje a že to už je závěr, že epidural ne. Za chvilku byl vážně na světě, to bylo v nějakejch 8 ráno.


A rodila si v jaký poloze?
Na zádech. Mně tehdy asi nenapadlo, nebo jsem nevěděla, že je možnost, být v jiný poloze. V tu chvíli mi to nevadilo a nevěděla jsem, že to může být jinak. Každopádně jsem si dost posunula kostrč, že mě po porodu fakt dlouho bolela, takže to asi nebylo zrovna fajn řešení, ale já fakt nevěděla, znala jsem jen ty klasický porody na zádech, nic jinýho.


No vidíš, to mě taky trápí a nenapadlo mě si to spojit s tím, že to mohlo být tou vynucenou nepřirozenou polohou na zádech. Mně ale teda na konci dali i oxytocin, ale vzhledem k tomu po jak dlouhý době jsem jela, tak jsem s tím už tak nějak počítala.. Vinila jsem ten, ta poloha na zádech mě vůbec nenapadla. Dostala jsi oxytocin na závěr?
Ne. Mně na konci napíchli jen na glukózu, já když dlouho nejím, tak jsem docela hypoglykemická. Tenkrát jsem ještě věřila, že se nesmí jíst, kdyby náhodou císař, kvůli anestezii, takže mi pak docházely síly a dostala jsem glukózu, ani nevím jestli to pomohlo.

Byla jsem dost vyjukaná, pořád jsem ho musela vážit a v zásadě nic tragickýho, ale byla jsem vystrašená, žádný zkušenosti, nevěděla jsem, jestli je něco špatně, nebo není, kdy volat sestru a kdy ne. Ze začátku blinkal oranžově a já jsem nevěděla, že je to normální, tak jsem z toho byla ve stresu. Nemůžu říct, že by se ke mně někdo choval špatně, ale byl to dost tvrdej režim a já ho respektovala, protože jsem nevěděla, že nemusim kojit co 3 hodiny, že nemusím furt vážit jak šílená, a tak.

Moniky první šestinedělí ❤


Proběhl nástřih? Předem informovanej?
Jo, proběhl. Nechtěla jsem ho, ale vůbec se mě v tu chvíli neptali.


Takže tě prostě šmikli bez předchozího ptaní se?
Prostě šmikli, no. Já jsem to už ani necítila, pak jsem teda zjistila během šití, že musej šít nějakej nástřih.


A jaký bylo šití?
Nepříjemný, hodně nepříjemný, snažili se to umrtvit, ale nějak to podle mě nepomohlo, bylo to fakt nepříjemný, zahojilo se to ale v pohodě, nebyla to žádná tragédie.


Zkus mi to teda zhodnotit z toho pohledu, jak jsi to cítila tenkrát, ne teď. Jaký byly první dny v nemocnici po prvním porodu? Jak hodnotíš oddělení šestinedělí v Motole v roce 2015?
Za mě to bylo dost divoký, byla jsem prvorodička, nevěděla jsem vůbec nic, takže jsem byla dost vyjukaná. Byla jsem ve dvou na pokoji a byla to ta porodniční klasika – vážit, kojit co 3 hodiny, já jim bláhově věřila..


Přisálo se ti dítě hned po porodu?
Jo, přisál se hned, ale bonding nebyl, hned mi ho vzali, odmotali pupeční šňůru, zabalili, omyli, nebo co s těma dětma dělají, a přinesli ho v takovýtý peřince.


Pověz teda něco ještě k tomu šestinedělí.
Byla jsem dost vyjukaná, pořád jsem ho musela vážit a v zásadě nic tragickýho, ale byla jsem vystrašená, žádný zkušenosti, nevěděla jsem, jestli je něco špatně, nebo není, kdy volat sestru a kdy ne. Ze začátku blinkal oranžově a já jsem nevěděla, že je to normální, tak jsem z toho byla ve stresu. Nemůžu říct, že by se ke mně někdo choval špatně, ale byl to dost tvrdej režim a já ho respektovala, protože jsem nevěděla, že nemusim kojit co 3 hodiny, že nemusím furt vážit jak šílená, a tak.


Líbit se ti tam ale přeci jen trochu muselo, když jsi se tam za rok rozhodla podívat znova, no ne? (smích)
Já z toho porodu měla docela dobrej pocit. Já tam šla s tím, že nechci epidural, nechci císaře a tím můj porodní plán v hlavě končil, nepřišlo mi, že bych měla nějakej problém nebo trauma, tak proč to nedat podruhý. To už jsem byla asi trochu informovanější, chtěla jsem bonding, kterej teda většinou dělali, a i to šestinedělí už bylo trochu lepší.. Dělala jsem, co jsem chtěla, měla jsem malou u sebe…


Ještě mi pověz – po porodu jste byli spolu? Neproběhla žádná separace?

On se narodil v 8 ráno, takže jsem byla do jedný na sále, nebyl volnej pokoj, na chvilku ho odvezli a pak jsme byli už spolu.


Kojení bylo teda bez problému jsi říkala. Kolik teda vlastně bylo prvnímu synovi při početí prvního miminka?
Bylo, a synovi bylo 11 měsíců.


Kojila jsi v těhotenství? Jak to probíhalo?
Ze začátku jsem kojila a asi ve 4.měsíci, když mu bylo rok a čtvrt, kojení ustalo. Bylo méně mléka, on už moc nechtěl a postupně to samo odeznělo.


Takže to nebylo z tvý strany, že by to bylo nepříjemný, bylo ti to spíš nepříjemný?
Bylo to samovolný, asi kdybych se víc snažila, tak by to šlo dál, ale je pravda, že mi to nebylo úplně stoprocentně příjemný. Byla jsem ráda, že se to tak hezky opouští a že s tím neměl problém, až se jednoho dne nepřisál vůbec, tak jsme to ukončili. Věděla jsem, že tandem kojit nechci a tak mi to přišlo fajn.


Co v druhém těhotenství, máš tam nějaký highlight, něco, co by stálo za zmínku? V čem bylo jiné než to první?
Bylo to mnohem víc v pohodě. Bylo mi sice špatně, ale nemusela jsem do práce, tak jsem byla mnohem víc v klidu, vyladěná, byli jsme spolu, takže si na to těhotenství vlastně zas tak nevzpomínám, jak bylo v pohodě. Dcerka se narodila v listopadu, byli jsme na dovolený u moře, všechno bylo tak na pohodu. Asi nejlepší těhotenství.


Absolvovala jsi během všech těhotenství všechny rutinní lékařské prohlídky?
Jo, všechny ultrazvuky i cukrovku. Vlastně akorát u prvního jsem neměla prvotrimestrální screening, protože můj doktor uznal, že je zbytečný a že tam nemusím.


Stejnej gynekolog u všech třech těhotenství?
Ne, u prvního jsem měla ještě právě jinýho v Novém Jičíně a pak už jsem měla tady v Praze.


Chtěla jsi před druhým porodem něco jinak ještě kromě toho bondingu?
Asi ne, ten bonding mě hodně mrzel, já teda zjistila až po tom porodu, že něco takovýho existuje, mně šlo asi víc o to šestinedělí, ale asi jsem to nějak moc neřešila.


Pověz mi prosím, jak přišlo tvé druhé dítě na svět.
Závěr byl dost podobnej, ale ten začátek byl jinej. Narodila se v listopadu a cca týden před termínem, dopoledne, jsem byla na procházce a kontrakce byly pozvolný, jedna za hodinu, jedna za půl hodiny. Volala jsem manželovi, ať se po práci moc nefláká, že se asi něco děje, a ten zas tchýni na Moravu, ať přijede pohlídat starší, naštěstí to stihla. Dojela někdy kolem devátý večer a začalo se to zintenzivňovat, někdy okolo 12 jsme přijeli do porodnice. Už jsme měli auto, ale muž nechtěl platit parkovný, tak jsme šli kus pěšky z neplacenýho parkoviště. (smích) Bála jsem se, jestli nejedeme moc brzo, ale říkala jsem si, že u prvního mě taky neposlali domů, tak ani teď. Dost koukali, co tam dělám, když jsem řekla, že jdu rodit, tak mě vzali na příjem a byla jsem zase na 5 cm. V čekárně mi řekli, ať počkám, že mě za chvíli vezmou na sál. V 1 ráno se tak stalo.

„Vůbec to teda nebylo tak náročný jako ten první. Po prvním jsem říkala, že nikdy znova a po druhým jsem se cítila fajn, že bych to klidně ještě zvládla. Taky jsem měla nástřih, myslím si, že byl zbytečnej, že to bylo spíš jako „udělali jsme první, tak ho uděláme znovu“.

Moniky druhý porod ❤


V jaký si teda tak byla fázi v tu dobu? Bylo to už těžší?
Ne, bylo to v pohodě, měla jsem kontrakce, ale nic, co bych nemohla vydržet.


Neměla jsi teda ani v při prvním ani druhém porodu křížový kontrakce?
Vůbec. Vždycky jsem až do těch 8-10 centimetrů v pohodě, schopná si povídat, komunikovat, třeba jsem si četla. Závěr samozřejmě bejval hroznej, nebo hroznej – nebyl to samozřejmě ten hypnoporod, kterej jsem si vysnila.


Co se dělo po příchodu na sál?
To samý jako u prvního – klystýr, monitor, a já nevím co všechno, co tam dělají.


Je nutný v Motole během monitoru ležení, nebo si můžeš zvolit svojí polohu?
Asi ležet, já podle mě vždycky ležela, ale mně to paradoxně nevadilo, měla jsem ty kontrakce silnější za chůze než v leže. Zase mi nabídli teda prasknutí vody, já jsem souhlasila, pak se to rozjelo a někdy před třetí ráno se narodila. Vůbec to teda nebylo tak náročný jako ten první. Po prvním jsem říkala, že nikdy znova a po druhým jsem se cítila fajn, že bych to klidně ještě zvládla. Taky jsem měla nástřih, myslím si, že byl zbytečnej, že to bylo spíš jako „udělali jsme první, tak ho uděláme znovu“.


Věděla jsi o tom nastřihávání dopředu?
Ne. Zas to bylo v tu chvíli, kdy je ti všechno jedno a bez zeptání, bez ničeho, prostě šmiknul. Hojil se mi asi ale stejně dobře jako ten první, bylo to v pohodě, nemůžu si nějak stěžovat. Bylo to podle mě zbytečný, ale neměla jsem z toho žádný trauma, nebo kontinuální potíže.


Co pobyt na šestinedělí? Zkus to porovnat, prosím.
Prudili asi úplně stejně, ale já jak jsem byla druhorodička, tak jsem se už nedala. Bylo to otravný, pořád prudili, že nesmím mít dítě u sebe v posteli, chodili mě klidně ve 3 ráno kontrolovat, jestli s dítětem nespím, budili mě. Už jsem nic nevážila, opisovala jsem hodnoty od sousedky (směje se), protože ji hrozně chválily, kojila jsem v podstatě pořád, zakazovali tam vlastně i nosit děti v rukách, že ho máš vozit jen v tý pojízdný postýlce. Myslím, že kdybych v tu dobu věděla o ambulantním porodu, tak jdu hned domů, protože jsem byla v pohodě.


Jak moc se ti během těch dvou porodů a poporodní péče angažoval partner? Byl s tebou doma? Jak dlouho?
Po tom prvním se mnou byl doma, to se fakt snažil. U toho druhýho už moc ne, to měl pocit, že když už je to druhý, tak že to všechno zvládnu, ale ono to samozřejmě bylo mnohem náročnější, protože ty děti byly dvě, že jo. Ale snažil se, určitě.


Pověz mi něco o třetím těhotenství. Byla jsi v péči porodní asistentky od začátku?
Ne uplně. Když jsem otěhotněla, tak jsem věděla, že bych chtěla domácí porod, nebo ten ambulantní.

Chodila jsem do práce, k tomu ty dvě malý děti, takže jsem byla hodně unavená, nebyl čas na odpočinek, museli jsme řešit i bydlení, auto, které nám začínalo být tím pádem malé, manžel z toho byl dost rozladěnej, plánovali jsme další dítě, ale spíš jako obraz v budoucnu, ne v tu chvíli. Těšili jsme se taky, že už máme větší děti, tak že taky trochu začne zase ten partnerskej život, že někam spolu pojedeme na dovolenou a ono nic. (směje se)

Moniky třetí těhotenství ❤


A to příšlo s otěhotněním, tohle uvědomění?
Ne. My jsme sice neplánovali další děti, ale věděli jsme, že kdybych náhodou někdy byla těhotná, že budu chtít zkusit domácí porod. Za ty 3 roky jsem usoudila, že bych to určitě chtěla jinak než u prvních dvou. Tak jsem se registrovala v Rakovníku, zkontaktovala jsem PA a domluvily jsme se, že se sejdeme ve třetím trimestru a do té doby budu chodit ke svému gynekologovi.


Jaký teda bylo tvý třetí těhotenství?
Taky dost náročný, neplánovaný. Bylo mi neuvěřitelně špatně asi do půlky, pak asi měsíc, kdy jsem byla v pohodě a pak zase konec nevolnosti. Asi to bylo tím, že jsem toho měla hodně. Chodila jsem do práce, k tomu ty dvě malý děti, takže jsem byla hodně unavená, nebyl čas na odpočinek, museli jsme řešit i bydlení, auto, které nám začínalo být tím pádem malé, manžel z toho byl dost rozladěnej, plánovali jsme další dítě, ale spíš jako obraz v budoucnu, ne v tu chvíli. Těšili jsme se taky, že už máme větší děti, tak že taky trochu začne zase ten partnerskej život, že někam spolu pojedeme na dovolenou a ono nic. (směje se)


Jak vnímal domácí porod tvůj manžel?
Byl s tím úplně v pohodě. Nechtělo se mu jezdit do Rakovníku, byla to hodina cesty a vlastně byl radši ať rodíme doma. (směje se)


Jaký pro něj byly ty dva porody?
Pro něj to bylo v pohodě, ptal se nejdřív, proč chci rodit jinde, moc neviděl rozdíl, že je porodnice jako porodnice, ale vlastně mu to bylo docela jedno, že klidně můžeme rodit doma.


Setkali jste se s nepřijetím od okolí, nebo jste to raději nikomu neříkali?
Já jsem to nikomu neříkala. Jen kamarádkám u kterých jsem věděla, že to přijmou bez rozmluv. Možná moje ségra, ta měla ale až do konce informace, že rozhodnutá nejsem, jestli domácí nebo ambulantní.


Sousedů jste se nebáli?
Trošku jsem řešila jestli jim to nebude vadit, ale pak jsem se bavila s kamarádkou, co neplánovaně porodila doma v paneláku a ona mě ubezpečila, že to v ten moment rozhodně řešit nebudu.


Oproti předchozím těhotenstvím na sebe nechávalo tohle dítko trošku čekat, pár dní. Byla jsi nervózní?
Šíleně. Byla jsem hrozně nedočkavá, byla jsem 41 + 1 a narodila se vlastně den po narozeninách nejstaršího syna, které už jsem myslela, že budeme slavit všichni spolu. Čekala jsem ji o dost dřív, když to nepřicházelo, tak jsem z toho byla šílená, protivná, nedočkavá, všichni se samozřejmě furt ptali co a jak..

Já si PA domlouvala do Rakovníku, ale nakonec mě tam nemohla doprovodit, protože už to bylo zakázaný, takže jsem byla rozhodnutá, že porod bude doma. Malej měl mít velikou oslavu, ale vzhledem k situaci to byla nakonec malá rodinná oslava, pak jsem šla normálně spát a kolem půlnoci zase poslíčci. Manžel šel spát v půl jedný se slovy „Už se prosimtě vyspi a poroď, už se to nedá vydržet“.

Moniky třetí porod ❤


Pověz mi něco o tom, jak se tvý domaroďátko vyklubalo na svět, prosím. Byli u toho starší sourozenci?
Byli doma, ale nakonec to prospali. Hodně jsme to řešili, ale PA nám říkala, že když jsem měla poslední porody v noci, tak že nejspíš budou i tyhle a pravděpodobně to ty děti prospí. Poslední 2 týdny jsme měli intenzivní poslíčky, už dvakrát předtím proběhl falešnej poplach a pak nic, vždy jsem ho zaspala. Každou noc jsem se budila, že mám kontrakce, že už to třeba bude, a pak už jsem bejvala fakt nervózní, když ráno pořád nic. Ještě přišla karanténa, takže to bylo dost nepříjemný.


Aha, kdy vlastně teda přišla malá na svět?
Chvíli po vyhlášení nouzovýho stavu, 21.března. Já si PA domlouvala do Rakovníku, ale nakonec mě tam nemohla doprovodit, protože už to bylo zakázaný, takže jsem byla rozhodnutá, že porod bude doma. Malej měl mít velikou oslavu, ale vzhledem k situaci to byla nakonec malá rodinná oslava, pak jsem šla normálně spát a kolem půlnoci zase poslíčci. Manžel šel spát v půl jedný se slovy „Už se prosimtě vyspi a poroď, už se to nedá vydržet“. Zkusila jsem teda vanu, jestli z toho něco bude a tam se to začalo rozjíždět, kolem 3 ráno jsem si už byla jistá, že je to porod, bylo mi ale blbý někoho budit, tak jsem si řekla, že počkám do 6 rána, že to je taková lepší hodina buzení. Po půl hodině jsem usoudila, že to teda už fakt nedám, takže jsem volala PA asi ve tři čtvrtě na 4, že rodím a ona zrovna byla u jinýho porodu, ale že končí a hned jede. Vzbudila jsem manžela, dala mu telefon, ať pak otevře PA, tak jen řekl, že to teda mohl jít spát mnohem dřív. (směje se) V půl 5 přijela PA, to já už nebyla ničeho schopná a v 5 ráno se Nina narodila.


Jakej byl teda tenhle porod, prožitkově?
Byl hodně rychlej, vlastně asi 4 hodiny od první kontrakce, rodila jsem v obýváku na čtyřech na jogamatce. Hodně jsem konec těhotenství cvičila záda a večer jsem jí tam nechala, že se mi nechce sklízet, že jsem líná. Když jsem pak vyšla z vany, tak mi tam přišla najednou tak příhodně, PA mě jen naorientovala blíž ke gauči, ať se můžu zapřít a v obýváku na zemi vedle sušáku na prádlo jsem ji porodila, žádná veliká romantika. (směje se) Měla jsem v plánu si i pouštět afirmace z kurzu Jemnýho zrození a že budu mít svíčky, ale nestihla jsem samozřejmě vůbec nic. Bylo to hrozně hezký, konečně ten vědomej porod, věděla jsem, co dělám, co se děje, měla jsem pocit, že jsem si to fakt oddřela sama, bylo to v mých rukách. Věděla jsem, že mi nikdo nic nemůže píchnout, prasknout, že je to na nás a že to dáme.


Často slýchám, že ženy nadávaly, byly sprosté. Co ty?
Jo, to já byla u všech tří, to já jsem. Ale teď jsem tuším neměla takovej ten pocit, že umřu, jako u toho prvního, kdy jsem řvala, že umřu a jdu domů. To se mi muž smál, že jdu jako domů, oukej, a dorodíme to příště nebo co? (směje se) Jo, fakt jsem říkala, že už nemůžu, že to nedám. Porodní asistentka mi odpovídala „Jo, já vím, já vím“, asi je to něco, co slýchá dnes a denně. Nebylo to ale takový… Ninka byla na 3 kontrakce venku, nepřišlo mi to tak hrozný jako ty předchozí. Ale to mohlo být i tím, že to bylo třetí dítě.

Sice jsem prvních 12 hodin strávila v porodnici, ale hned po příjezdu jsem šla do postele a ani nevím, jestli to byly dny 2, nebo dny 4, či týden, ale ty první dny jsem prakticky jen spala a spala, budila se jen na jídlo a kojení a chodila po jiný planetě. Měla jsi to taky tak? Jaký bylo poporodní sžívání?
Dostala jsem od PA nakázáno, že týden po porodu mám prostě ležet a nic nedělat, takže na to byl připravenej muž, že bude hlídat. S miminkem jsme se tulili, kojili, nic moc jsem nedělala, bylo to nejhezčí šestinedělí. Po tom týdnu jsem vylezla, starší děti, muž práce, ale bylo moc moc fajn.


Porodní asistentka tě pak chodila kontrolovat?
Přijela po 2 dnech, dřív nemusela, byla jsem v pohodě, pak mě jezdila kontrolovat snad dva nebo tři dny. Tchýně je pediatrička a ta vlastně přijela hned po porodu, miminko si zkontrolovala a vůbec jsme už nic takovýho řešit nemuseli.


Jaká byla reakce vaší tchýně?
Přijímavá, ona je z Moravy a často jezdí takhle na kontroly k domácím porodům, na Česko je asi alternativní doktorkou. Naopak říkala, že je to super, že jsme nikam nemuseli, že to muselo být fajn a v době koronavirový nejlepší řešení.


Mockrát Ti děkuju za krásný rozhovor.

Mohlo by se vám také líbit...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *