Těhotenství

Čtvrtý měsíc těhotenství část II. / Leden 2019

Pokud nejste z Prahy, máte jednu obrovskou výhodu – nemusíte řešit porod záhy poté, co se ujistíte, že opravdu těhotné jste. Do pražských porodnic je ale třeba provádět registraci s prvním dnem 14 týdne těhotenství, abyste měly jistotu, že se na vás s registracemi dostane. Samozřejmě registrace není nutná, pokud nechcete mít pod nohama tu jistotu, že jedete do jedné konkrétní porodnice, oni o tom vědí a očekávají vás, dokonce už vás znají, můžete si klidně do porodnice přijet až po prasknutí vody nebo při pravidelných kontrakcích trvajících alespoň 45 vteřin po 5 minutách a musí vás přijmout jakákoliv porodnice, ať už registraci máte nebo ne. Jen se může stát, že vzhledem k tomu, že s vámi nepočítají, budete svého potomka muset vrhnout třeba v čekárně gyn porodnického oddělení – nikde jinde totiž nebudou mít místo. 

Pamatuji si pořád jak úzkostně jsem se cítila, když jsem se ve 12. týdnu těhotenství dozvěděla, že mám dva týdny na výběr porodnice. Takže už teď musím řešit porod? Jako každá žena a hlavně v tu dobu ještě minimálně informovaná jsem doufala, že se na tuhle událost ještě nebudu muset nějakou chvíli soustředit. Byla jsem z toho vážně úzkostná. Měla jsem v hlavě jasno – nechci rodit u Apolináře. Já jsem tam na svět přišla. Lékařsky je to nejvybavenější porodnice v Praze. Vypadá to zvenku jako Bradavice. Ale já tam rodit nechtěla. Poslední žena u nás v rodině, která tam rodila, „skončila“ s dcerou, která má ochrnutou pacinku (hihi, infantilnost level já) a to kvůli pochybení lékařů. I když věřím, že kdyby sama byla více informovaná, tak by se to také stát nemuselo. Navíc mě děsí představa, že rodím a slyším do toho dalších 10 žen také rodit. Děsí mě představa, že za mnou neustále chodí nějaký cizí člověk a na něco se mě ptá ve chvílích, kdy se mám soustředit jen na sebe a své miminko. 
Největší zlatý grál v Praze je asi porodnice v Podolí. Každý den spouští registrace v 8:00 pro 12 nebo 14 těhotných žen a v 8:01 bývají registrace obsazené. Za mě, ač nevypadá zvenku tak fancy, je určitě lepší porodnicí. Mají tam větší smysl pro to, že porod by měl být hlavně v rukou ženy, nikoliv záležitostí lékařského personálu. Ale pořád je to pro mě „králíkárna“. Potřebovala jsem si tedy v hlavě ujasnit, co chci. Chci rodit v bezpečí. Někde, kde mě nebude nic rušit, kde se budu cítit jako bych rodila doma. Chci rodit s přítelem po ruce a chci s ním tu událost prožít, protože se jedná o narození naší dcery, nikoho jiného. Nechci žádnou medikaci, chci, aby jsme já i moje dítě byli při příchodu na svět čilí a střízliví, ničím neopojení kromě zážitku, jež máme za sebou. Chci si porod užít.

Přijde mi smutný, že spousty žen nechápavě kouká, když si chcete porod užít. Když na něj nenahlížíte jako to nejbolestivější, co vás v životě čeká. Když se snažíte informovat o tom, co se s vámi během toho procesu přesně děje a chcete se na něj připravit. Podle mě je nezodpovědné si tyto informace nezjistit. Tím spíše, chci-li mít porod pod vlivem medikamentů. Zjistila jsem si, že když není toto mou cestou, je velice dobrým způsobem na uvolnění a zmírnění bolestí strávit porod ve vaně a případně do ni i porodit. Zjistila jsem si, že trávit porod ve vodě je dobré taky proto, že voda změkčuje tkáně a tím pádem nemusí dojít vůbec k žádnému porodnímu poranění – nástřih byl pro mě hrůzná představa už od ségřinýho prvního porodu, kdy jsem zjistila, že jí ho udělali. Mojí volbou tedy byla porodnice, kde mi tohle všechno umožní, a také soukromá porodní asistentka, kterou budu znát již od průběhu těhotenství a budu se s ní cítit v bezpečí, jako by byla členem naší tříčlenné rodinky. A tohle všechno má porodnice v Rakovníku, kde jsem se rozhodla rodit.

Napsala jsem si tedy registraci, která byla přijata, a to nejdůležitější bylo za mnou. Pak přišlo na řadu hledání porodní asistentky, což jak jsem zjistila není až taková sranda, máte-li termín v červenci, kdy jsou všichni na dovolený. Ty nejvyhlášenější a nejzkušenější, po kterých touží každá těhotná, bohužel už byly rozebrané. Nakonec jsem si tedy vybrala jednu přímo z personálu Rakovnických porodních asistentek, která tam sice je krátce, ale po telefonu zněla moc mile.. Po 14 dnech shánění porodní asistentky jsem si teda mohla konečně v klidu sednout a nadechnout se, a zase chvilku nic neřešit. Řekla jsem si, že si dám teď tak dva týdny volno, a pak půjdu shánět pediatra. Že si užiju dovolenou a nebudu myslet na nic jiného než na mě, mého partnera a naše miminko, vypnu a budu si užívat šťastného období, které prožíváme.

Pozn. k dnešnímu dni – Rozhodně se mám v plánu o porodu rozepsat ještě víc, tohle ale bylo v lednu a snažím se do svých throwback článků nevnášet nic z toho, jak se cítím teď, nebo co vím teď a tenkrát jsem ještě nevěděla. Mějte se famfárově!

Mohlo by se vám také líbit...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *