Těhotenství

Dvě deci přece neuškodí… Nebo jo?

Původně to měl být jen příspěvek na mym instaprofílku, ale tak jsem se do popisku rozepsala, že jsem si řekla, že pokud nezačnu rodit (hihi😊), napíšu o tom celej článek. Alkohol v těhotenství v malém množství je totiž dost kontroverzní téma, které se taky dokáže dotknout každé nastávající, současné, minulé a budoucí, potenciální, všech maminek in general. Můj názor na kouření už asi znáte z mých příspěvků, bleh 😖 , to za mě prostě ne. Jen se o tom takhle zmíním, už se to ve mně vře, a já bych nejradši začala psát, jakej je blud „ale pro miminko stejně není dobrý, abych přestala naráz..“ a jak je to nezodpovědný. Ale kvůli tomu tu dneska nejsme! Přišla jsem se rozpovídat o trošku něčem jiném, a to je alkohol, a možná i kofein… Takže jak to je, jsou dvě deci občas v pořádku, nebo ne?

P.S. Samozřejmě, nejsem lékař, ani vědec, takže čekejte především můj subjektivní pohled na věc, moje domněnky, a pokud neuvedu jinak, tak nejsou ničím podložený, protože v hlavě sice pár laboratoří a vědeckejch týmů mám, ale to je spíš ta moje schizofrenie než legitimní pracoviště.

Víte, ono není přímo dokázané, že má alkohol v malém množství nějaký vliv na vývoj plodu, pokud ho požíváte ve velikém, může být například nízká porodní hmotnost a také se vystavujete většímu riziku porodních i poporodních komplikací jak u miminka, tak u sebe. Ale nebudu to tu zobecňovat, to už si můžete přečíst na jakékoliv odborné stránce, v jakékoliv odborné knize nebo třeba i na babywebu, či emiminu, záleží, co čtete rádi zrovna vy. Já musím říct, že jsem se setkala především s názory „dvě deci přece neuškodí“, „jednou týdně malý pivko snad můžeš“, a tak podobně, praktikovala to tak i moje ségra a spousty holek okolo, a já jsem si vždycky říkala, že až budu těhotná, budu to mít stejně. Když bude chuť, proč si nedát? ✌

Musím se sama sobě smát, takhle zpětně. Než jsem byla těhotná, tak jsem měla stejnej názor. Že si přece občas dám, to se ani k miminku nedostane. Pak jsem ovšem otěhotněla a jediný. co jsem věděla bylo, že prostě nechci – už jen proto, že jsem si říkala, že si dám jednu skleničku, a akorát chytnu slinu, a budu chtít víc a víc a víc a víc a víc. Přeci jen jsem dokázala chlastat první ligu, poslední 2 roky už ne tak moc, ale dřív, klidně i dva tři dny v kuse, znáte to, prázdniny, nebo festivaly… nebo prostě jen tak, venku je hezky, máme motýle. Takže i když byl třeba vánoční přípitek – to se o malý ještě všeobecně nevědělo, fakt jsem si jen cucla a ségra dožahla vždy vše za mě, silvestr byl úplně bez alkoholu, ani na přípitek, a proč se sama sobě směju? Protože je to jen další věc, o který jsem si myslela, že nějak budu dělat, ale ve finále, je všechno úplně jinak.

Pravdou je, že první čtyři měsíce ani nemáte žádnou větší chuť si pivo nebo víno dát. Tak moc vám všechno smrdí, že i s vodou je to těžký, a to ji musíte pít po litrech, protože se po každým čúrání cítíte vyschlí jako Bubovické vodopády (když budete někdy hledat hezkej výlet blízko Prahy, tak doporučuju, fakt krása!😂 ). Přišla dovolená a najednou je člověk v teple, místo zimy, tak jsem si u večeře nechala nalít deci toho jejich kanárskýho piva, který je chutí a pravděpodobně i procentama alkoholu dost podobnej tý vodě, a musím říct, že mi to nevadilo, bylo to dobrý. Ale další už jsem si nedala, protože jsem prostě cítila, že mi to leze do hlavy a nelíbil se mi ten pocit. Druhej pokus jsem praktikovala v dubnu, o 3 měsíce později, když jsme byli na výletě zas někde jinde (Chotěboř, možná?) a byli jsme v restauraci na jídle a měli zrovna nějakou super dobrou volbu Sládků, tak jsem si řekla, že si to musím dát a ochutnat, že to přeci neuškodí.. Samozřejmě jsem si dala dva loky a zbytek musel zvládnout Zdenda, protože to pivo bylo úplně setsakramentsky silný.. jakože brrrr, z piva je najednou tequilla?

A tak se sobě sama opět směju. Já jsem si vážně myslela, že jednou týdně malý pivko, pro mě nebude problém. A když to budu prokládat k jídlu, ani se to do tý krve nedostane. Když si třeba počtete diskuze na emiminu, to je fakt sranda, tak zjistíte, že třeba na Moravě snad gynekologové i indikují povinně dvě deci vína denně, jinak snad nejste ani normální, a ženský se tam o tom baví, jako by při denní konzumaci čehokoliv nevznikaly závislosti, natož alkoholu 😅

Přišel červen a s nim léto, a já jakožto milovník svrchně kvašených piv začala opravdu trpět. Ještě pořád sleduju na sociálních sítích svoje nejoblíbenější pivovary a ty nezapomínaj mojí hlavní stránku updatovat o nejnovější ovocný summer ales, kyseláče, a podobně, jako by na to snad ty algoritmy fungovat nemohly, ach jo. 😅 První víkend v červenci se konal Zelífest, můj oblíbenej fesťák a samozřejmě, letos Zelí musel (prostě musel 🤬) spolupracovat s Once upon a time a přivézt tam kupu speciálů. První večer, kdy jsme se tam jeli na otočku mrknout, byl na čepu jahodovej kyseláč od Ravenu a já byla přesvědčená, že ho zvládnu. Měl 9° a 3,5% alkoholu, tak jsem si říkala, že to je jak nic, skoro jako nealko pivo, ne? 😅 Koupila jsem si teda jedno pivko, celá natěšená, jak si dám, dvakrát jsem si lokla a pivo za 70 korun skončilo ve křoví. Teda, ne že bych ho vyblinkala, ale prostě jsem se dvakrát napila a bylo mi z toho tak nedobře, že jsem nemohla pít dál. Prostě mi vadí ten pocit, že mi to leze na mozek. A i takhle slabounký pivínko bylo najednou jako tequilla 😅

Včera jsem měla termín porodu a šli jsme ku té příležitosti na večeři s kamarádama do pivovaru Kolčavka, kterej máme třeba 10 minut pěšky podél Rokytky od baráku. Měla jsem v hlavě všechny ty babský rady a mezi nima je i červený víno, což já teda nemusím, tak jsem si říkala, že přeci jedno malý pivko.. no stará známá, neuškodí, k jídlu, pohoda, a měla jsem na něj takovou chuť! A třeba nám tu malou pomůže poslat na svět… Hádejte, jak to dopadlo? Vypila jsem přesně tolik, kolik chybí nahoře v tý sklenici.. Zbytek muselo padnout na tátu, protože na mě zase šly mrákoty, pocit otupění a prostě se mi to nelíbí 😅 A malou ani to nakonec ven stejně nedostalo.

Takhle jsem to měla prosím celý těhotenství já. A co si o tom myslím? Já prostě nevěřím tomu, že alkohol nemá žádnej vliv. Ani v malym množství, při pravidelné konzumaci. Stejně tak kofein. Sakra, já už se tak těším, až si dám pořádný dobrý kafe, mňaaaaaam. Věřím tomu, že se všechny tyhle věci časem projeví, ale už to většinou nikdo rodičům nepřipáře. Když ve 40 budete mít problémy s játrama nebo se slinivkou, málokdo půjde za vaší mámou a bude ji vyzvídat co všechno konzumovala a v jakém množství v těhotenství. A tak dále.. Jen není to trošku paradox? Proč k tomu máme tak laxní přístup a opravdu nepřisuzujeme tyhle nemoci, slabé srdce, slabou činnost jiných orgánů, právě prenatálnímu vývoji? Ukažte mi kytku, která vám vyklíčí v pro ni nevhodném prostředí, nebo jabloň v nevhodné půdě, která plodí stejně jablek, jako jabloň v prostředí, které je pro ni vhodné.

Jenže tohle už je trošku politický téma. A stejně tak k tomu těhotenství patří i porody. A já věřím, že kdyby se obojímu začal přikládat význam, který si tyto dvě věci zaslouží, neexistovalo by tolik dezinformací a lidí, kteří je nedokáží rozeznat od relevantních informací, aktuálně studie byly více dostupné a jak odborné i neodborné veřejnosti více zdůrazňované, přirozený prenatální vývoj podporován a stejně tak i přirozený porod, bylo by na světě mnohem více spokojených a šťastných lidí, a svět i planeta Země by byly hezčím a lehčím místem pro žití.

Amen, myslete na nás, my se ozveme, až budu dva, a ne jedna ❤

Mohlo by se vám také líbit...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *