Těhotenství

Náš porod doma (část I.)

Mnoho z vás se už párkrát vyjádřilo, že byste rádi slyšeli, jak ta naše dcera vlastně vůbec přišla na svět. Rozhodla jsem se, že ku příležitosti oficiálně prvního článku napsaného přímo pro můj nový dospělácký web, povím vám, jak jsem rodila Eleanor. Ráda bych tedy upozornila všechny, kdo mají averze a nesmyslně vyhraněné názory proti domácím porodům, ať článek buď vůbec nečtou, nebo nechají bez komentáře. Každá žena má totiž právo porodit své dítě tak, jak si přeje, jak se cítí v bezpečí, protože právě tak je možné snížit veškeré riziko komplikací. Nějaký informace o porodu a proč není nebezpečné rodit doma máte tady v tomhle mým starším článku, a jinak toho je dneska plnej internet a studií hromady. No, to je asi tak vše takhle na úvod. 

Jak asi víte z mých těhu článků, pro svůj porod jsem si vybrala porodnici v Rakovníku. Byla mi prostě svým přístupem ze všech nejsympatičtější. Na začátku těhotenství jsem o porodu doma vůbec neuvažovala, ale už když jsem někdy v 10tt viděla dokument Orgasmický porod, přišlo mi to moc hezký. Tam jsem se dozvěděla první podstatné informace o porodním procesu a některé jsem měla i díky ségře, která už dva špunty porodila. Dostala jsem se postupně až ke kurzu Jemného zrození, který jsme s mužem o Velikonočním víkendu absolvovali pod taktovkou Andrey Kapitánové a které taky moc děkuji a je nyní naprosto úžasnou a osobitou dulou 🖤 Už tenkrát jsem se zmínila, že mým největším strachem ohledně těhotenství a porodu je to, že budu přenášet a jak se pak vyrovnám s tlakem z okolí, když nepůjdu na vyvolávání.

Nevím, jestli jsem to tak na sebe přivolala…. Od přečtení knih od Michela Odenta jsem se při pomyšlení na přesouvání do porodnice a lékařské prostředí začala cítit úzkostlivě. Věděla jsem, že se nebudu v porodnici cítit v bezpečí. Každý den jsem se malé ptala jestli opravdu chce být zrozena doma, jestli je to tak správně, nechávala si nápad uležet a každý den se přesvědčovala o tom, že do porodnice se mi prostě nechce, při té představě se mi svíralo hrdlo. Zdendovi se nápad moc nezdál a až ve chvíli, kdy se mi povedlo ho přesvědčit, že vím, co dělám, že vím, co cítím, že vím, co je pro to miminko v mém břiše to nejlepší, jsem konečně začala být o něco klidnější. Nejsem ale kaskadér a stále chovám k porodnímu procesu hluboký respekt, proto jsem se ihned začala shánět po porodní asistentce a taktéž porodním bazénku, abych to doma nějak zvládla. A paradoxně – v lednu jsem měla co dělat sehnat PA do porodnice k porodu, kvůli dovolenejm a obsazenosti, a osud tomu dal, že sehnat na přelomu května a června PA k porodu doma už v červenci se povedlo téměř hned 🙂 Dokonce jsem si mohla i vybírat, hihi. Na monitory jsme dojížděli do Rakovníku. 

Bylo pondělí 29.7. a já byla 41+0 a měli jsme být v Rakovníku na monitoru. Byla jsem z toho dost úzkostlivá, protože jsem věděla, že už se nevyhnu nepříjemným konfrontacím ohledně vyvolávání a že odmítám nastoupit a přeji si dále docházet na monitory. Poslíčky jsem v tu dobu už měla několikrát do dne, dva týdny zpět jsem dokonce měla poslíčky tak silné, že jsem myslela, že rodíme. Ale dcera pořád nikde 🙂 (teda, v břiše). Zase nějak zafungoval osud a nám se vybila baterka a nešlo nastartovat. Monitor jsem tedy zrušila a s PA se domluvila, že další den nás přijede zkontrolovat ona a že do Rakovníku se objednám nejpozději na další pondělí, kdy už bych byla 42+0. 

Nevím, jestli jste někdo někdy viděl pracovat porodní asistentku mimo porodnici, ale je to opravdu nádhera. Člověk si říká – k čemu všechny ty přístroje? Porodní asistentky mají bakalářské lékařské vzdělání a jsou učeny k tomu, aby dokázaly pečovat o fyziologické těhotenství a fyziologický porod. Doktoři jsou od toho, aby řešili patologie. Ty ovšem dokáže porodní asistentka ještě stále rozeznat a ve vhodnou chvíli určit předání péče lékaři, je-li třeba. Do toho porodní asistentka dokáže pouhým pohmatem zjistit přesnou polohu miminka, z čehož jsem byla naprosto unešena a s takovým dřevěným udělátkem (vypadajíc asi jako totem od Jungle Speed 😁) dokáže najít a poslechnout ozvy miminka. Takže další den při kontrole všechno tohle prozkoumala, zkontrolovala tlak a moč a apelovala, abych se nejpozději v pondělí hlásila do porodnice na monitor, aby zkontrolovali průtoky.

Ve čtvrtek, kdy jsem byla 41+3 – onen porodnický vyvolávací den d – jsem se probudila už asi v 8 ráno a začala jsem brečet. Nějak to na mě padlo – nechápala jsem, že tu malá ještě není, a on už byl čtvrtek. Věděla jsem, že pouze do konce víkendu můžu mít ten svůj vysněný domporod a od pondělí už jedině neasistovaně, což bych si nelajsla, nebo v porodnici. Zároveň jsem věděla, že v očích porodníků už bych od pondělí byla 43. týden, a že ani v tom Rakovníku už by nemusel náš porod proběhnout tak nemonitorovaně, nekontrolovaně, nenarušovaně. Prostě to na mě padlo, a tak jsem se na další den (pátek) objednala na akupunkturu. Na akupunkturu jsem chodila celé těhotenství a měla to v hlavě v záloze, že si kdyžtak nechám porod tímto způsobem zkusit popohnat, protože mám akupunkturu spojenou s příjemným relaxem a očistou a rituálem, který jsem si celé těhotenství užívala. Šla jsem tam v pátek v 11:00. Poslední tři dny už mě opravdu šíleně bolely žebra a já už se začínala i bát, jak ten porod zvládnu z hlediska fyzičky, až to přijde. 

V pátek večer na mě přišly první nepravidelné vlny (čti kontrakce), napsala jsem porodní asistentce, že je to možná tady, a začala si pouštět afirmace k porodu od Jemného zrození a nadšeně malý povídala, ať už jde prosím ven, že je vše připraveno, že na ní čekáme. 🖤 Vlny jsem měla zhruba po 8-15 minutách nepravidelně a slabší, každopádně trvaly celou noc, povedlo se mi usnout snad na 6 hodin. V sobotu ráno jsem se probudila a u čúrání si všimla malinkého hleníku, čirého, bez krve, ale přeci jen mi to přišlo jako hleník, tak si říkám, že by zátka? Asi po hodině, nějak okolo 11, jsem začala všude nechávat loužičky plodový vody, napsala jsem tedy PA a začala si dávat vložky, aby pak mohla zkontrolovat, jestli je to opravdu plodovka (takovým super roztokem). 

Původně jsem chtěla vzít porodnický, pak jsem rozbalila noční a byla jsem, jak kdyby mi bylo zase 15, viděla jsem to poprvý a vložku všeobecně po dost letech, tak mi to přišlo tak obří, že jsem asi 10 minut regulerně brečela smíchy, to má snad metr ta vložka, na výšku i na šířku 😁 Vlny mi ovšem zeslábly třeba na 2-3 za hodinu, koukali jsme s mužem na Avengery, ale moc koncentrovat se na film už nešlo, občas mě to dost rušilo. Vlny pomalu ale jistě nabíraly na intenzitě, noc už jsem spát nemohla. Pořád jsem nevěděla, kdy už je to dost silný a kdy už je třeba čas napustit bazén nebo není, aby nebylo moc brzo. Každopádně celou noc už jsem spát nemohla, okolo 7 ráno už jsem to nevydržela a vzbudila muže, ať napustí bazén a zavolala porodní asistentce. Vlny mi už od večera šly dost tvrdě do kříže, takže jsem se těšila, že si ve vodě trochu ulevím.

PA dorazila a mě se (asi s příchozím dnem a světlem) vlny trochu zjemnily, asi to bylo i tím, že přišla, začali si se Zdendou povídat a mně to tak lezlo na nervy, protože prostě mluvili 😁 Ale bylo mi blbý jim něco říkat, tak jsem si šla lehnout vedle do ložnice. Povedlo se mi mezi vlnama spát a tak jsem si hodila takovej hodinkovej refresh a zase se mi to zpomalilo. PA jsme po kontrole ozev (tentokrát už dopplerem) poslali domů a že se počká do večera, jinak porodnice. Píšu to, jako bych měla běžnej víkend a nic moc necítila, ale pravdou je, že to už byla neděle dopoledne a už to běželo vesměs od pátku večer a naše dcera pořád v bříšku, už jsem začínala být dosti unavená. Ale aspoň už vím na co jsem trénovala celý to neklidný mládí a prokalený víkendy 😅Nakonec to přišlo vhod 😅 Už jsem toho ale občas měla plný kecky a říkala jsem si, že to teda tu dceru budu sakra milovat, když si ji takhle poctivě rodím. Říkala jsem jí celej víkend, že to zvládnu, protože pro ni udělám cokoliv na světě 🖤 My jsme oba se Zdendou štíři, což jsou dost netrpělivý znamení, tak tohle asi byla maličký první lekce „od dítěte pro rodiče“ a to lekce trpělivosti 😅

V neděli večer se to konečně začalo pořádně rozjíždět a tak už jsme měli PA doma, po ruce a řekli jsme, že to do rána ještě zkusíme doma, protože posun tam je a maličká nevykazovala žádný známky, že by se jí nedařilo. Zdenda byl na tom se spánkem celou dobu stejně jako já a neustále mi chystal něco k jídlu, nebo doléval vodu do bazénku, zase upouštěl, masíroval… Byl fakt skvělá dula. Noc jsem skoro celou prořvala 🙂 Bylo to na střídačku, koupelna, bazén, sedačka, postel, koupelna, bazén, sedačka, postel… Nějak mi už nešlo držet se v klidu a hypnoporodních technik, už mi lezla na nervy i hudba, prostě jsem makala  ať už je malá na světě. 🙂 Někdy dopoledne jsem pak svolila k prvnímu vaginálnímu vyšetření za celý víkend a byla jsem otevřená na 4 cm. 

No, co vám budu povídat? První známky porodu v pátek večer a v pondělí ráno jsem byla na 4cm. Padla na mě hrozná úzkost, deprese, prostě krize, už jsem viděla, jak jsme v porodnici, ládují mě medikamentem za medikamentem, malý se ale stejně nebude chtít rychleji a nakonec to skončí vexou, kleštěma, nebo podobnou hrůzou, už jsem si snad začala říkat, že bych je rovnou „překecala“ na císaře, abychom se vyhli těmhle akutním stavům a život ohrozujícím komplikacím, když se lékaři můžou třeba stavět na hlavu, ale dítě prostě má svý tempo. No, padla na mě taková úzkost, že jsem napsala ségře, ať dorazí, zavřela se do koupelny do tmy a po prořvaný noci jela zase afirmace Jemnýho zrození a prosila maličkou ať hezky, pomalu, jde dolů, že to spolu zvládneme, ale už musí na svět, už je čas.

Když dorazila ségra, třeba po hodině a půl, povedlo se mi dostat na 5-6 cm ❤ Určitě i díky těm afirmacím, pomáhalo mi to se soustředit a to místo na únavu hlavně na miminko ❤ I když musím říct, že poslouchat po 3 dnech věty typu „můj porod je rychlý a snadný… mé dítě sestupuje rychle a jednoduše“ je vážně super ironie 😅 Řekli jsme, že tomu teda dáme ještě hodinu, a pak už kdyžtak vážně porodnici. Vzpomněla jsem si na Odenta a jeho praktiku, že pokud je žena otevřená na 5cm, je dobré vzít ji do bazénu, a během hodiny, hodiny a půl by se měl porod zrychlit a výrazně posunout, připravili jsme teda znovu bazén a najednou to zase šlo, a moje tělo začínalo tlačit ❤ Byla jsem na 8 cm a konečně jsme byli fakt „kousek od cíle“ 😅 

Sakumprdum, už jsem prostě byla fakt vyčerpaná – byla to sranda, zatímco v pondělí odpoledne už byla na scéně asi pošestý znovuzrozená Míša, malá Eleanor měla pořád ozvy úplně famfárový. Tu ten porod vyloženě bavil a dělal jí dobře :)) Okolo sedmý večer už jsem prostě nemohla, padla na mě hrozná únava, děloha už byla taky slabší a nešlo mi se uvolnit. Cítila jsem, že už mi tlačí hlavičkou u zadku, ale prostě to nešlo. Po 3 dlouhých dnech jsme svolili k odjezdu na Bulovku a já se smířila s tim, že třeba budu potřebovat minimální dávku oxytocinu nebo něčeho podobného, ale už jsem to v tu chvíli brala jako tu pomocnou ruku, kdy je na místě a ne jako svoje osobní selhání, protože jsem věděla, že už jsem udělala maximum. Cítila jsem se hodně vyčerpaně a chtěla jsem mít jistotu, že kdybych třeba padla vyčerpáním, jsem někde v bezpečí a dceři se nic nestane. To už pro mě domov nesplňoval.

Mohlo by se vám také líbit...

1 komentář

  1. […] První část porodní story zde […]

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *