Těhotenství

Přípravy vrcholí aneb Co to vůbec je ten porod?

Už je tomu zhruba 22 týdnů, co se pečlivě, téměř každým dnem, chystám na to, co mě ode dneška za týden může potkat více méně kdykoliv – na porod. Pečlivě zpracovávám veškeré své strachy, čtu odbornou literaturu a nejnovější studie, doporučení Světové zdravotnické organizace bych už mohla odříkat vesměs nazpaměť. Musím říct, že mě tohle samostudium absolutně pohltilo a já už se nemůžu dočkat až to zažiju na vlastní kůži ❤ Upřímně si myslím, že je to věc, kterou by měla udělat každá těhotná žena před porodem – zabývat se jeho fyziologií, protože je to důležité nejen pro jeho hladký průběh, ale také pro správný průběh laktace a v neposlední řadě pro vyvarování se poporodních depresí.

Poporodní deprese nejsou totiž žádným mýtem, ani něčím, co postihuje jen ty špatné, nebo divné, nebo ty, co dělají určitě něco blbě. Poporodní deprese můžou být strašákem visícím nad každou z nás, včetně mě, a s každou další intervencí do porodu se jejich šance zvyšuje. I podle Světové zdravotnické organizace je počet zbytečných intervencí do porodu moc vysoký a to proto, že se k ženě v porodnicích nepřistupuje citlivě, s pokorou, nedostává se jim soukromí a klidu, ale proto, že se k nim přistupuje jako k lidem nemocným, kteří potřebují být pod dohledem a nezvládnout porodit samy. Ale to trochu sarkasticky přeskakuji, začněme nejprve tímhle…
Co to vůbec porod je? …
Aby člověk pochopil, proč je důležité, jak se na svět dostaneme a proč není dobré hledět na porod jako na něco, co si „musím hlavně rychle odbýt, ať to dopadne, jak dopadne“, je potřeba, aby také pochopil základní fyziologii porodu. Tedy co se děje, když žena rodí. Z celého našeho mozku je při porodu nejdůležitější hypotalamus a hypofýza, což jsou oblasti v centrální oblasti našeho mozku (těžko vám budu vysvětlovat, kde přesně, ale přibližně mezi uchem a spánkem, hluboko vevnitř). Hypofýza má na starost ovládání žláz s vnitřní sekrecí = žlázy, které vylučují hormony. Hypotalamus je část mozku, která reguluje a řídí všechny naše nejdůležitější pocity a procesy (příjem potravy pomocí vytváření pocitů hladu nebo sytosti, sexuální život pomocí vytváření chutě na sex, apod.) a mimo jiné je i nadřízeným centrem pro korigování uvolňování určitých hormonů v určitém množství v konkrétní situace. A pak je tady neokortex neboli mozková kůra, která přijímá veškeré informace a podněty z okolí, kterým se nám dostává a pak je posílá do konkrétních mozkových středisek, jako třeba právě hypotalamus a hypofýza. Mimochodem tyto dvě centra najdete i u těch nejprimitivnějších a nejhloupějších savců na planetě, a řídí nám většinu procesů – jsme prostě pořád jen zvířata!
Pro hladký průběh porodu je nejdůležitější nechat v klidu a nerušeně konat právě naši svatou dvojici (hypotalamus a hypofýzu) , aby mohly posílat signály do našich „porodních orgánů“ a korigovat postupné uvolňování oxytocinu, relaxinu, tlumení adrenalinu až do úplného konce, atp. Aby mohly tyto dva orgány nerušeně fungovat je potřeba zajistit, aby docházelo k co nejmenšímu stimulování mozkové kůry (neokortexu) – proto se většina savčích samic stahuje před porodem mimo stáda a smečky, proto většinou ženy rodí v noci, proto se může kolikrát po převozu do porodnice porod zpomalit nebo zastavit – nemáte klid, musíte se soustředit na otázky, míří na vás xx světel. Jakmile vás totiž při porodu začne někdo rušit z vašeho přirozeného procesu, stimuluje se tím neokortex a jako hlavní hormon se místo oxytocinu začne vyplavovat adrenalin a noradrenalin, které pomáhají člověku řešit náhlé problémy, odpovídat na otázky, konstruktivně přemýšlet pod tlakem, ale díky kterým začnete cítit vnitřní strach, úzkost, napětí a tak dále.

Adrenalin je žádoucí až v samotném závěru porodu, před vypuzením plodu, kdy se začne uvolňovat oproti ve zbytku procesu závratnou rychlostí a v závratné míře a spolu s oxytocinem koná svou magii ve formě posledních kontrakcí a právě vypuzení plodu. Proto se často ženy vteřiny před koncem porodu začnou cítít jako že to nezvládnou, nebo že už na to nemají – to jsou právě úzkosti spojené s náhle zvýšenou hladinou adrenalinu. V nemocnici si pak na poslední chvíli naprosto zbytečně nechávají podat nějakou medikaci – třeba pytoxin, syntetický oxytocin, který v tu chvíli okamžitě zablokuje veškeré přirozené vylučování hormonů a tím se můžou připravit o tu nejhezčí věc z celého porodu, explozi přirozeného oxytocinu při vypuzení plodu, v množství i větším než třeba při orgasmu – právě krátce po porodu, zhruba 2 hodiny, dosahuje oxytocin obřích hladin a proto je to nejdůležitější dobou pro navázání kontaktu s miminkem,, tzv. „zamilovávání se“ do vašeho potomka. Takže jestli tohle čtete, zapamatujte si to – když na vás při porodu přijdou pochyby, že už na to nemáte, řekněte to partnerovi nebo vaší připorodní společnosti, ať vás podrží a podpoří hezkým slovem nebo stisknutím ruky, a radujte se, jste vteřiny od spatření vašeho společně zplozeného potomka ❤

Co z toho plyne? Při naprosto fyziologickém ( = bez komplikací) těhotenství jste jediné, co potřebujete, k jeho úspěšnému zakončení, pouze vy samy, nerušené, ponechané v klidu během vašeho přirozeného procesu porodu. Veškeré zásahy jsou nejen zbytečnými, ale v mnoha případech i kontraproduktivními, protože mohou tyhle přirozené procesy narušit a pak vznikají komplikace.. a pak si to ženy mezi sebou povídají bez ohledu a znalostí těchto naprosto základních informací a šíří se všeobecná porodová panika :))

Ideální přípravou na porod tedy není každý den chodit 10 km, zátěžové tréninky, plavání, schovávání se před ním nebo ignorance, i když nic z toho, až na poslední dva body, vám určitě neublíží, protože pořádná kondice vám taky může dost věcí usnadnit, ale především být dostatečně informovaná o vašem zdravotním stavu a hlavně o tom, co se s vámi během toho porodu bude dít. 🙂 Nebudu mlžit, šance porodních komplikací jsou zhruba 20%, u prvorodiček 30%. Ale jen asi 1-2% jsou život matky nebo plodu ohrožující komplikace, které nejdou vyřešit během procesu a kolikrát bez medikace – na většinu komplikací v porodnici dostanete syntetický oxytocin, který má porod nakopnout… Ale proč ten syntetický, když pomocí fyzického kontaktu s partnerem (a to neznamená, že na vás má hupsnout, ale co třeba hezky pohladit za krkem, nebo po zádech, jen tak?), můžete docílit zvýšené produkce oxytocinu přírodního? 🙂

Před asi týdnem jsem chytla strašnej stres, že nemám doma vůbec ještě postýlku, umytá okna, vydrhlý podlahy, že nemám nic hotovýho, a přeci za dva týdny už se může malinká kdykoliv narodit! Nakonec jsem se po promluvě se ségrou a vnitřním uspořádáním programu na dalších 14 dní trošku uklidnila, ale něco ve mně přeci jen zůstalo.. FRUSTRACE. Obří frustrace! Maličká se může narodit kdykoliv v rozmezí 37 – 42 tt, v mém případě klidně 43, 44 týden těhotenství (vzhledem k tomu, že pokud nebude žádný problém, na vyvolávání mě nikdo nedostane:)) )… Frustrace, že to nemám pod kontrolou! Nevím, kdy se nám přesně narodí, kdy řekne „tak, mámo, táto, jsem připravená“.. To je neuvěřitelně frustrující. Nikde se v žádný knize nedočtu, že porodím tenhle a tenhle den. Každopádně moje intuice mi říká, že do termínu jsme venku, tak uvidíme… V předchozím nebo tom předtím článku jsem ovšem psala jak to mám s intuicí, takže nechci na nic spoléhat. 😀 ¨

Jak se tedy připravuji na porod teď v posledních týdnech? Především hodně odpočívám. Nepřemáhám se, ať to zbytečně nevyvolám, i o něco dříve.. Začala jsem pít maliníkový čaj, od 34. týdne si ho dávám po dvou lístkách do večerní meduňky, od zítřka začnu s pitím třikrát denně. Maliník je ještě rada z dob našich babiček, je známý pro své příznivé účinky na porodní cesty, prokrvuje pánevní svaly 🙂 A teď jsem se začala překonávat i s trochu něčím jiným – datle.. Podle studie, která se uskutečnila na půdě Jordánské univerzity vědy a techniky, má konzumace 6 datlí denně v době 4 týdny před porodem žádoucí účinky na dobu porodu, jeho průběh a snížení intervencí. Nemá to vliv na poporodní stav matky a dítěte, tedy hojení matky či případnou adaptaci miminka, ale mohou mít vliv právě na průběh samotného porodu. A protože já toužím po hladkém, jemném a krásném porodu, začala jsem je do sebe teda už cpát.. 😂❤

Má to menší háček, nesnáším datle ani žádný jiný druh sušeného ovoce – taaaakže! Jsem si nakoupila datlovou pastu (jsou to datle 2. a 3. jakosti, tzn. ty, co jsou v pořádku a složením stejné, jen na pohled nejsou tak vábné a vy byste si je asi jinak, než zpracované v pastě, nekoupili) a hromadu oříšků a jiných vylepšováků, a udělala raw kuličky, který jsou teda super žrádlo! Takže za odměnu, že jste vydžely číst až sem, tady máte recept. Je to z kila pasty, což odpovídá zhruba 6 datlím každý den na 6 dní, plus hromada věcí navíc díky ořechům apod.  Takže doporučuju při koulení v závěru kuličky počítat a přesně si stanovit, kolik jich za den musíte sníst, abyste limit splnily, a taky neplánujte po tu dobu pečení ničeho jinýho, ani nic jinýho sladkýho nekupujte, tohle fakt bohatě stačí. 😀 Datlovou pastu jako takovou doporučuju rozkrájet na pět menších částí a na hodinu a půl namočit do vody, kešu oříšky na 4 hodiny a lískové oříšky na 6 hodin.

1000g datlí
400g kešu oříšků
400g lískových oříšků
60g raw drcených kakaových bobů
6 lžic strouhaného kokosu
4 lžíce kakaa (holandského nebo raw)
2 lžíce medu
kokos, kakao nebo drcené oříšky na obalení
troška vody
Všechno rozmixujeme. 😀 Do předem namočené pasty můžeme přidat ještě trochu  (lžíci, max dvě) vody a pokud si mixér neporadí, rozmělnit ji vidličkou, měla by být dostatečně změklá. K této pastě přidáme rozmixované ořechy, rozmixované kakaové boby, kokos, kakao, med a všechno uplácáme dohromady, než vznikne jednotná hmota, a tvarujeme kuličkyyyyy <3 Vzniknou kuličky, který chutnají jako rumový vánoční, jen bez rumu a super zdravý!

Tak uvidíme jak dlouho než se těch zpropadenejch kuliček přejim. A jestli to k něčemu vlastně bude.

Chtěla jsem takovej článek napsat už delší dobu, protože se myslím hodně liší pohled ženy na porod před porodem, a po porodu. Takovejhle pohled mám na porod teď já. Každý den dělám dechové cvičení a pracuju se svým podvědomím, odbourávám strachy a pochyby, omezené pohledy druhých, veškerou negativitu… Tak teď už o porodu ani slovo, nebo nic důkladnýho, a já vám pak po porodu povím, jak to teda bylo, jo? Jak jsem to zvládla. Držte nám palce, jsme zdravý jak řípy a věříme si, že to zvládnem. Ale stejně nikdy nevíte… Co se má stát, to se stane. ❤ Brou!

Mohlo by se vám také líbit...

1 komentář

  1. […] riziko komplikací. Nějaký informace o porodu a proč není nebezpečné rodit doma máte tady v tomhle mým starším článku, a jinak toho je dneska plnej internet a studií hromady. No, […]

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *