Těhotenství

Sedmý měsíc těhotenství / Duben 2019

Můžeme to nazvat dubnem, můžeme to taky nazývat měsícem, kdy se z malé velrybky začala stávat veliká, dospělá, urostlá velryba. A ne, nemluvím tím o dítěti… Sama o sobě. Ve 24. týdnu jsem tuším měla váhový přírustek 2 kg. Na konci 28. týdne bylo těch kilogramů 9. Ono se to nezdá, ale přibrat za 4 týdny 7 kg, to je strašně moc. Ještě když se vám přibíraná váha soustřeďuje především do jednoho bodu, tedy do břicha. Tenhle nenadálý a rapidní přírůstek váhy mé bezstarostné těhotenství změnil na obíhačky po fyzioterapeutech a neskutečné utrpení při chvilce sezení nebo ležení ve špatné poloze.

V těhotenství má žena zvýšenou produkci hormonů a to nemá vliv pouze na mozek (nálady, hloupost.. 😀 ), ale také na zbytek těla. Veškeré vazy a kloubní spojení v těle mají těhotné ženy vlivem hormonů uvolněnější a nejčastěji po 20. týdnu se začne v oblasti kříže pomalu ale jistě rozvolňovat pevné spojení stydké spony, aby bylo dítě o několik týdnů později schopné projít porodními cestami. Některé ženy to ani nezaznamenají, některé zase mohou trpět velikými bolestmi (ano, jáá!) a jsou nuceny vyhledat fyzioterapeuta. Pokud vás tohle bude trápit a jste z Prahy, doporučuji fyzioterapii v Sámově ulici. Tak či tak, určitě si nejdřív vyhledejte na internetu „fyzioterapie pro těhotné“, protože spousty dlouho fungujících a klidně vyhlášených center, které byste vyhledávaly s problémem mimo těhotenství, by vás mohly odpálkovat dokonce i stylem, že se s vámi nedá nic dělat, že je to nebezpečné. Nebezpečné to není, jen jejich pracovníci evidentně nemají dostatečné know how a proto je dobré rovnou si zavolat a vyhledat pracoviště, které má s těhotnými zkušenosti. A určitě se to nesnažit přetrpět a říct si „no co, vždyť to k tomu patří“. Těhotenství není určeno k tomu, abyste trpěla závratnými bolestmi, máte být plně bezbolestná 🙂 Takže určitě s jakýmkoliv problémem hledejte řešení, ať se zbytečně netrápíte.
Ono se to teda projevuje i jinak. Třeba jsem v tu dobu začala chodit jako kachna křížená s tučňákem, někomu se zas rozšíří chodidla na plosky, těch věcí je prostě strašně moc! A je pravda, že jsem si pak už v tom 28.týdnu všimla, že se mi ta pánev začíná reálně rozšiřovat. Kromě toho mě zase začala trápit osmička. Vždycky mi tak jednou za rok, za dva, vyleze a dává o sobě vědět, za těhotenství už to bylo asi po čtvrtý a tentokrát vylezla a odmítala jít ven. Pak jsem zjistila, že mi dokonce lezou ven všechny! Asi jako že budu teď matka, tak nabírám na moudrosti, nebo co. No, samozřejmě, když jsem si tu jednu nechala vyndat, začala strašně bolet druhá, a to tisíckrát víc než ta první. Myslela jsem, že snad budu rodit úplně bez osmiček. Nakonec jsem zůstala jen u tý jedný extrakce.. Zjistila jsem, že trhání bez rentgenu opravdu není sranda a to, že u tý jedný to vyšlo a bez problémů, neznamená, že to tak bude u tý další, třetí, čtvrtý. Trhání mě štvalo ještě z jednoho důvodu – do té doby jsem byla na svoji dceru perfektně napojená. Všechno jsme spolu sdílely, komunikovaly jsme, bylo to opravdu posilující. Když jsem šla však na ty osmičky, musela jsem se od ní odpojit, a to na celý týden, než ta bolest přešla, aby tohle zrovna se mnou neprožívala, a bylo to hrozně néfajn. Najednou to s ní všechno nesdílet a vědomě se snažit naše spojení potlačit, to bylo něco, co jsem nejen do tý doby neznala, ale ani jsem to už nechtěla praktikovat. 
V dubnu jsem tedy taky začala řešit předporodní kurz, jestli na nějaký půjdeme nebo ne. Víte, Zdenda je chlap. Chlap neposlouchá 50 – 90 % věcí, které mu žena řekne závisle na situaci, denní době, části roku, chuti, sexuálnímu příslibu, … Chtěla jsem tedy jít na nějaký kurz, kde bude někdo celou dobu povídat o tom, co to porod je, od úplného začátku (prasknutí vody, odchod hlenové zátky atp.) až po úplný konec (bonding, vyloučení placenty) a nejlepší mi k tomu přišel kurz Jemného zrození s hypnoporodem. Po přečtení několika recenzí (a že jich třeba na Facebooku mají hromady) jsem si byla jistá, že to přesně potřebujeme a přihlásili jsme se k mladé lektorce Andree Kapitánové. Chvilku jsem se toho bála, přeci jen je ještě o rok mladší než já, ale nakonec jsem se pro ni rozhodla a to především proto, že měla nejmenší kapacity na kurz, já jsem se prostě děsila toho, že tam budeme s dalšíma třeba 10 párama. Už v tu dobu jsem měla trošku pocity kokonit se = stahovat se do ústraní, a nakonec to vyšlo skvěle, že jsme šli na kurz během Velikonoc a byli tam jen s jedním párem ♥ Paní Kapitánová nás celým kurzem nádherně provedla a ukázala, že každý porod může být krásný, ať už neasistovaný, s medikacemi nebo porod císařským řezem. Určitě mám v plánu věnovat tomu kurzu článek zvlášť jako formu recenze, a to nejspíš po porodu, kdy doopravdy uvidím, jaký vliv na nás měl. 
Každopádně proti Zdendově skepticismu vůči tomu kam ho to sakra táhnu, si kurz užil i on. Byli jsme vybaveni relaxacemi, které dále využívám, ač teda asi ne tak často, jak bych podle jejich doporučení měla, ale určitě párkrát do týdne nějakou relaxaci dám a cítím, že to na mě opravdu má vliv, dokážu ve spoustě momentech zůstat klidná i přes ty hormonální vlny. Pomáhají mi především vypustit okolní vlivy a to především ty ze sociálních sítí. Jak už jsem zmínila, od dubna jsem začala pomalu pociťovat potřebu se stranit a to alespoň široké veřejnosti, a sociální sítě to trochu znemožňují – ale neříkám nic, sama na ně sdílím víc než spousty ostatních, jsem vcelku transparentní, jen mě začal vyčerpávat spíš ten Facebook a lidská mentalita na něm. Tak jsem se postupně odebrala úplně ze všech možných skupin a to i těch s těhotnýma a s maminkama, abych dále nepřijímala žádné negativní vlny a musím říct, že je to nejlepší rozhodnutí ever made. Postupně se i povedlo Zdendu přivést k rozumu a on přestal diskutovat o porodu a taky jméně pro naší holčičku a jiných věcí, co jsou čistě a jen naší záležitostí, s kolegyněmi v práci a to nám teda taky dost pomohlo, soustředit se doopravdy jen na to, jak to cítím já, on a jak to cítí naše dítě. 
A přirozeně pokud se chcete soustředit jen a jen na vás, jaksi není v životě místo pro někoho jiného. Je to takovej novej druh sobeckosti a asociálnosti, protože to neděláte pro sebe, ale pro svou dceru, stejně jako všechno ♥ Tak díky za čtení, snad to někoho z vás baví, a brzy chystám další, a ještě k tomu nějakej speciálek ♥ Mějte se krásně! 

Mohlo by se vám také líbit...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *